Základ celého nápadu je datován na počátek 20. století, kdy na místě dnešního památníku měli původní němečtí včelaři zřízenu oplozovací stanici včelích matek. Na zdejší lesní louce byl umístěn dřevěný včelín, v jehož okolí bývaly během sezóny rozmístěny malé úlky – oplodňáčky, které sloužily k chovu včelích matek.
V rámci projektu obnovy prošel opravou nejen pískovcový kámen, ale i zchátralá studna, která se nyní pyšní funkčním rumpálem. Zbytek původní louky je upraven a doplněn o několik exponátů včelích úlů využívaných v průběhu minulého století. Nepřehlédnutelná je také stavba dřevěného altánu s ukrytou včelařskou symbolikou a nejednou zajímavostí ze světa včel.
Z historických pramenů je známo, že v místě v roce 1932 došlo ke vztyčení kamenného památníku se jmény zasloužilých včelařů a zejména s věnováním Franzi Thomasovi, řediteli odborné školy tkalcovské a vedoucímu včelařské stanice. Nápis byl krátce po II. světové válce poničen vyškrábáním. Stanice se využívala i za dob socialismu, ale postupně o ni včelařský zájem utichl a místo chátralo.