Úvod > Aktuality > Pražská hromadná doprava slaví: 120 let elektrických tramvají

Pražská hromadná doprava slaví: 120 let elektrických tramvají

Vydáno 9. března 2016 Památky
Loni Praha oslavila 140 let historie tramvajové dopravy v hlavním městě, další výročí si připomene letos. Pojďte se s portálem Kudy z nudy poohlédnout za historií první elektrifikované tramvajové linky, která se 19. března 1896 vydala na svou první jízdu z Karlína do Vysočan.
Loňské výročí připomnělo koněspřežnou tramvaj, lidově zvanou koňku, která poprvé vyjela do ulic Prahy v září 1875. Její první trasa vedla od dnešního Národního divadla přes Příkopy a Poříčí ke karlínské Invalidovně a jízda tehdy trvala přibližně dvacet pět minut. Koňku dodnes připomíná bývalá vozovna na nároží Sokolovské a Šaldovy ulice, která slouží jako prodejna a servis automobilů Mercedes, s historií městské hromadné dopravy vás seznámí Muzeum městské hromadné dopravy v tramvajové vozovně v Praze-Střešovicích.
 

Tramvaj jako turistická atrakce

V roce 1891, kdy se na výstavišti v Holešovicích konala Jubilejní zemská výstava, koňka přepravila více než deset milionů cestujících. Přesto se pomalu blížil její konec – ve stejném roce totiž elektrotechnik a vynálezce František Křižík představil Pražanům prototyp první elektrické tramvaje. Ta podobně jako letenská a petřínská lanovka a rozhledna sloužila jako reklama a turistická atrakce. Trať vedla od horní stanice letenské lanové dráhy u Letenského zámečku Oveneckou ulicí k hornímu vchodu Královské obory Stromovka, po dvou letech byla prodloužena až k Místodržitelskému letohrádku. V dobách největší slávy tramvaje zdolaly 1,4 km dlouhou trať za necelých pět minut.
 

Po tramvajích zatoužila Libeň

V druhé polovině 19. století prožívala Praha překotný rozvoj; v roce 1900 žilo v hlavním městě a na předměstích v Karlíně, Holešovicích a Bubnech, na Královských Vinohradech, Smíchově, Žižkově a Vyšehradu více než 400 tisíc obyvatel. Podobně na tom byla Libeň, kde se počet obyvatel mezi lety 1869 a 1900 rozrostl téměř na čtyřnásobek. A protože cesta pěšky z Libně do centra Prahy trvala dlouho, libeňští představitelé požádali provozovatele pražské koňky Edouarda Otleta, aby k nim prodloužil trať koňky od konečné v Karlíně – ano, od té vozovny, o níž už byla řeč. Otlet je však odmítl, a tak se libeňští obrátili se stejnou prosbou na Františka Křižíka. To už se samozřejmě nejednalo o koňku, ale o elektrickou dráhu, která svou životaschopnost prokázala letenským pokusem z roku 1891.
 

Odkud a kam se jezdilo

První vozy Elektrické drobné dráhy Praha–Libeň–Vysočany, kterou zřídila a provozovala soukromá společnost Františka Křižíka, se na svou trať vydaly 19. března 1896. Tramvaje jezdily od karlínského varieté, dnešního Hudebního divadla, Křižíkovou ulicí až k dnešní Šaldově ulici, kde se stáčely na tehdejší Královskou třídu, dnešní Sokolovskou (po ní jezdila až do roku 1900 koňka), a dál mířily na Balabenku. Po dokončení všech úseků měřila druhá pražská elektrická dráha necelých osm kilometrů a rozvážela lidi až do Libně na konečnou u křižovatky dnešní Zenklovy a Prosecké ulice. Ještě v prosinci téhož roku byla trať z Karlína prodloužena až k Masarykovu nádraží, o dva roky později pokračovaly tramvaje z Balabenky do Vysočan až na dnešní náměstí OSN.

Další vývoj byl už poměrně jednoduchý: technicky zastaralou koňku město koupilo v roce 1898 a začalo ji měnit na elektrickou dráhu. Vůbec poslední koňka vyjela v květnu 1905 z Křižovnického náměstí po Karlově mostě na Malostranské náměstí po úseku, který byl elektrizován jako poslední. V srpnu 1907 prodal Elektrickou drobnou dráhu i František Křižík a Praha trať začlenila do systému elektrických tramvají, které jejími ulicemi jezdí dodnes. Historie Křižíkovy letenské elektrické dráhy se uzavřela již v roce 1902, pozemní lanová dráha na Letnou byla v provozu do roku 1916.
 
Muzeum městské hromadné dopravy v Praze

Muzeum městské hromadné dopravy v Praze

V tramvajové vozovně v Praze-Střešovicích se nachází jedinečná sbírka památek z historie městské hromadné dopravy v hlavním městě ČR. Jsou v ní představeny více než čtyři desítky historických vozidel a mnoho dalších exponátů - modelů, fotografií, historických dokumentů, jízdenek a plánků.