V Praze na Hradčanech se již více než 300 let nachází pozoruhodný areál Lorety sestávající z ambitů, barokního kostela Narození Páně, Svaté chýše a věže s hodinami a světoznámou zvonkohrou.
Historie tohoto poutního místa, do nedávné doby patronátního kostela zakladatelské rodiny Lobkowiczů, je často velmi pohnutá a zahrnuje nejen vrchol baroka v Praze, ale uchovala i stopy duchovního života církve na českém území.
Návštěvníky zcela určitě okouzlí zvonkohra s 27 loretánskými zvonky, která příchozí každou hodinu povzbuzuje k modlitbě. V době svého zprovoznění – na konci 17. století – byla v českém prostředí skutečnou pozoruhodností. Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem všech třiceti signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claudy Fremy, který je zhotovil v rozmezí let 1683-91. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I.
Do stavebního vývoje Pražské Lorety zasáhla v 1. pol. 18. století významná rodina architektů – Dienzenhoferové. Starší Kryštof započal dvoufázovou přestavbu kostela a navrhl západní průčelí celého komplexu, které po jeho smrti r. 1722 dokončil s drobnými úpravami jeho syn Kilián Ignác. Kryštofův nevlastní syn J. J. Aichbauer dokončil r. 1735 závěrečnou přestavbu kostela, kterou financovala (stejně jako většinu vnitřního vybavení) Marie Markéta hraběnka Waldsteinová, roz. Czernínová z Chudenic. K vysvěcení došlo 7. 6. 1737, ale práce v interiéru pokračovaly až dokonce roku 1738.
Pro příchozí je zpřístupněna také Loretánská klenotnice, jejíž expozice obsahuje unikátní soubor cenných votivních darů P. Marie Loretánské.
O Loretu i o poutníky od založení místa pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů (OFMCap.), jejichž klášter s kostelem P. Marie Andělské je v sousedství.