V srdci Národní parku České Švýcarsko zažijete projížďku na pramici, a to v Edmundově nebo Divoké soutěsce. Nad soutěskami vystupuje řada skal se zajímavými útvary. Divoká soutěska představuje nejcennější a nejzachovalejší část NP České Švýcarsko. Edmundova soutěska je z v sezóně 2023 uzavřena.
Aktuální informace po požáru 2024
Edmundova zůstane pravděpodobně po ničivém požáru nadále uzavřená i letos. Zato Divoká soutěska bude otevřena pro běžný provoz.
Soutěsky a řeka Kamenice
Krajina
pískovcových skal mezi Čechami a Saskem patří k oblastem, které lidé navštěvují pro její romantickou krásu. Jedním z nejmocnějších zážitků je procházka romantickou přírodou
podél toku Kamenice obklopené z obou stran hradbou vysokých skal. Na cestě vás čekají skalní převisy, několik tunelů a úzké lávky. Dva úseky cesty lze absolvovat pouze na lodičce – jedná se o
Edmundovu (Tichou) a Divokou soutěsku. Lidskou silou poháněná loďka nás v
Hřensku proveze mezi skalními útvary, převozník nás seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek.
Po
projížďce na Tiché soutěsce lze po stezce putovat proti toku Kamenice k
Divoké soutěsce, která oplývá podobnými přírodními krásami. Před ní však můžete kaňon řeky Kamenice opustit a vystoupit tzv.
Dlouhým schodištěm po naučné stezce do osady
Mezná, která vyniká lidovou architekturou.
V roce 2018
slavila Divoká soutěska 120. výročí svého otevření. Byla zpřístupněna a otevřena v roce 1898 po smrti Edmunda Claryho-Aldringena (zemřel roku 1894) jeho následníky. V rámci tohoto výročí bylo opraveno devět galerií, vyměněno dožilé kovové zábradlí za dřevěné a
opraveny některé úseky cesty.
Z historie soutěsek
Soutěsky na
Kamenici tvořily
dlouhou dobu pro místní obyvatele
obtížnou překážku, kterou museli překonávat cestou do kostela v Růžové. Plavilo se tu však i dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy.
Roku 1877 se pět dobrodruhů v hřenské hospodě
U zeleného stromu vsadilo, že s pomocí vorů soutěsky zdolají. Vypluli od
Dolského mlýna do míst, kterým se tenkrát říkalo "konec světa".
Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska a tím položila základ ke zbudování turistické atrakce.
Majitel tohoto panství,
kníže Edmund Clary-Aldringen, povolal
italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků soutěsky upravilo. Byly zde zřízeny plovoucí chodníčky,
mostky, tunely, lávky nad vodou a mezi soutěskami
odpočinkové místo s restaurací. Tichá (Edmundova) soutěska pak byla 4. května 1890 slavnostně otevřena veřejnosti. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala roku 1898.
A že byl o soutěsky velký zájem svědčí i fakt, že je na počátku 20. století navštívilo průměrně 160 000 lidí. V Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké potom 7 loděk. Provoz zajišťovali a dodnes zajišťují převozníci, kteří loď kormidlují bidlem a trasu komentují vtipným výkladem. Pro vodáky, kteří by se chtěli plavit v soutěskách vlastí lodí, je Kamenice bohužel uzavřená.