Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z pečlivě opracovaných opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu. V hlavní lodi jsou umístěny náhrobky členů knížecího rodu Přemyslovců.
Kostel založil kolem roku 920 kníže Vratislav, otec sv. Václava, jako
druhou svatyni na Pražském hradě. O několik let později byl objekt na jižní straně rozšířen o postranní kapli a v roce 925 sem byly převezeny
ostatky sv. Ludmily. V roce 973 byl při kostele založen
první ženský benediktinský klášter, jehož části se zachovaly dodnes. Abatyší kláštera se stala Mlada, sestra knížete Boleslava II. Bazilika sloužila do r. 1055 jako oficiální
přemyslovské pohřebiště, než se vystavěl kostel sv. Víta. Je zde pohřben kníže Vratislav a patrně i kníže Oldřich a Jaromír. V kryptě, do níž vede barokní schodiště, je černá socha Brigity jako symbol lidské nestálosti a pomíjivosti (znázorňuje dívčí tělo po smrti). Na klenbě chóru i v sousední kapli sv. Ludmily se dochovaly zbytky
románské nástěnné malby.
Z původního románského vybavení se zachovaly části reliéfu, na němž je
Madona korunovaná anděly, klečící
abatyše Mlada a Berta a na boku Přemysl Otakar I. a jeho sestra abatyše Anežka. V první polovině 13. století byla přistavěna
kaple sv. Ludmily s jejím hrobem. V druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí, to bylo později zbarokováno. V roce 1142 za obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským klášter vyhořel. Při obnově dostala bazilika i své
dvě věže, rovněž
z románského kvádříkového zdiva.
Věže, vysoké 41 m nestojí na stejném půdorysu. Jižní věž měří 6,3 m do šířky, ale severní věž je odkloněna o 40 cm a měří pouze 5 m.
Zvony dnes na věžích nejsou, byly zničeny za I. a II. světové války, když byla nouze o kovy. Výjimkou zůstal pouze zvon
z roku 1550, který dnes zdobí interiér baziliky.
Klášter svatého Jiří
Klášter společně s bazilikou sv. Jiří představuje
nejstarší dochovanou církevní stavbu Pražského hradu. Románská bazilika vznikla již před rokem 920 z iniciativy knížete Vratislava I. V roce 976 založila
sestra knížete Boleslava II., Mlada,
první ženský benediktinský klášter v Čechách. Současná podoba kláštera je výsledkem rozsáhlých oprav za abatyše Berty, které bylo nutné provést v letech 1145-51 po obléhání Pražského hradu v roce 1142. Vznikly
dnes typické dvě vysoké bílé věže kláštera a budova konventu. Další výrazná přestavba proběhal v období raného baroka, kdy bazilika získala výrazné průčelí, počátkem 18. století byl kostel rozšířen o kapli sv. Jana Nepomuckého.
Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782 prostory kláštera sloužily jako kasárna, od roku 1975 se zde nacházela expozice Národní galerie.