Na státním zámku ve Velkém Březně proběhne již tradiční výstava květin v zámeckém interiéru. Tentokrát půjde o gladioly, které tak vášnivě pěstovala poslední členka rodu Chotků Livia Clara Majláth de Székhely.
V sobotu a neděli 8. a 9. srpna jsme pro naše návštěvníky připravili druhou letošní květinovou výstavu – Gladioly pro hraběnku Henriettu.
Celý víkend bude v přímo interiérech
zámku instalována další z oblíbených výstav květin. Tentokrát se bude jednat o
výstavu gladiol. Poslední paní hraběnka,
Livie Chotková, totiž byla jejich
vášnivou pěstitelkou a známou šlechtitelkou. Na její počest tedy na zámku – ve spolupráci se Sdružením pěstitelů gladiol v České republice Gladiris, připravili vázy se 60 druhy mečíků, které budou k vidění přímo v našich půvabných zámeckých interiérech.
Uvidí však desítky jiných gladiol, jimiž vyzdobíme zámecké salony. Všechny pochází ze
zahradnictví Ing. Josefa Bystrého z Dřís u Mělníka, který je naším
předním pěstitelem a šlechtitelem mečíků.
Zámek Velké Březno je stále v plném provozu. Prohlídky našich bohatých interiérů doplněné silnými příběhy z historie zámku jsou možné každý den kromě pondělka od 10 do 17 hodin, zámecký park je veřejnosti otevřen každý den od 8 do 19 hodin.
Z historie:
Hraběnka Livie, která pocházela z maďarsko-slovenského rodu Mailáthů, se v březnu roku 1921 provdala za hraběte Karla Maria Chotka, jediného syna majitele velkobřezenského panství. Hned na jaře téhož roku se s manželem přestěhovala na zámek Veltrusy, kde se s velkou radostí ujala péče o zámeckou zahradu, v níž s velkým úspěchem pěstovala nejen různou zeleninu, ale hlavně své milované květiny – chryzantémy, ostrožky a od roku 1924 také mečíky.
První cibulky gladiol nakoupila ve Stuttgartu a od roku 1925 věnovala pěstování a šlechtění mečíků spoustu svého času. Není tedy divu, že se po několika málo letech stala mezinárodně uznávanou odbornicí.
Livie s Karlem shromáždili ve veltruské zámecké zahradě úctyhodné množství odrůd, z nichž řadu sami vyšlechtili. Známým se stal například žlutorůžový mečík ozdobený sametově červenými skvrnami, který dostal jméno „Karel hrabě Chotek“, který byl roku 1929 v odborných časopisech doporučován jako jeden z nejkrásnějších mečíků své doby. V roce 1934 se pak svého gladiolu dočkala i sama hraběnka Chotková. Mečík světle fialovo-modré barvy s tmavě modrým středem se nabízel pod jménem „Hraběnka Livia Chotková“.
To že u Livie a Karla nešlo jen o pouhou šlechtickou zálibu, dosvědčuje i skutečnost, že cibule z jejich zahradnictví si lidé až do roku 1938 mohli koupit přes specializované zahrádkářské časopisy v Československu a Německu a dokonce i to, že si je do svých zahrad hojně kupovali i jiní aristokraté.
S příchodem 2. světové války však vše končí. Na Veltruský zámek byla v roce 1942 uvalena nucená správa, Karel s Livií se musí vystěhovat do Karlova rodiště, na zámek Velké Březno, kde sice s pěstováním gladiol v malé míře pokračují dál, nicméně se jedná již jen o zlomek původního rozsahu. Z Veltruského zámku se stává pracovní tábor pro mladé německé dívky, a když válka skončí, zabírá jej Rudá armáda. Z velkobřezenského zámku jsou pak oba manželé vysídleni do bavorského Aichachu, a ze zámku se stává Politická škola.
Na pěstování květin už není ta správná doba. Karel s Livií umírají v Německu na konci ledna 1970.