Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Moravskoslezský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Porcelánze Ćmielowa je polským národním klenotem. Výstava Národního muzea v Kielcích prezentuje 350 artefaktů partnerského muzea mimo hranice Polska vůbec poprvé. Výstavu v Hudebním sále zámku uvidíte v rámci prohlídky zámku s průvodcem.
Manufaktura v Ćmielówie vděčí za svůj vznik Jackovi (Hiacyntovi) Małachowskému s erbem „Nałęcz“, který zastával řadu státních funkcí: od roku 1756 – starosta Ostrołęka, od roku 1758 – starosta Piotrkówa, od roku 1762 – starosta Gródka, aby dosáhl hodnosti velkého korunního kancléře, velkého korunního podstolníka a velkého korunního referendáře v roce 1764. V roce 1793 se zřekl úřadu kancléře, aby se nezúčastnil Druhého dělení Polska. Doba osvícenství, v níž žil, přinesla principy francouzského merkantilismu, doporučovala vytvoření ekonomických základů pro rozvoj rukodělné výroby a domácího průmyslu, aby se omezil nákladný dovoz zahraničních výrobků. Nový systém měl umožnit rozšíření vlastní výroby a získávání zahraničních trhů. Tyto zásady byly blízké nejen Małachowskému, ale také mnoha lidem z jeho okolí; byly blízké také knížeti Józefovi Poniatowskému, důvody proč vysvětluje v mnohokrát citovaném dopise Jackovi Małachowskému z 14. února 1811, jako reakci na zaslání fajánsového servisu z manufaktury v Ćmielówie: Naše vlast oplývá vším, je zapotřebí pouze více mocných dobrovolníků, kteří by šli po stopách J.W.M., a dokázali by, abychom se obešli bez věcí ze zahraničí.
Továrna v Ćmielówie existuje dodnes, je známá pro vysoce kvalitní porcelánové výrobky. Svou činnost zahájila v roce 1809 jako továrna na fajáns. Po vzoru evropských továren z 19. století vyráběla továrna v Ćmielówie užitkovou keramiku určenou pro široké sociální vrstvy. Prvním ředitelem továrny byl Adolf Fryderyk Vatke pocházející z Německa, s nímž 11. května 1808 hrabě Małachowský podepsal smlouvu o provozování továrny na fajáns. Od 30. listopadu 1809 začínají zápisy v matričních knihách farnosti v Ćmielówie týkající se ředitele Vatke a zaměstnanců továrny, zápisy dále pokračují ve spisech evidence obyvatelstva.
V roce 1821, po smrti hraběte Małachowského, přešla továrna na fajáns v dědictví do rukou jeho dcery Franciszky hraběnky Dunin-Karwické. V roce 1830 koupili rozsáhlé majetky v Ćmielówie a Bałtówie Wojciech Pusłowski a Teresa Scypio del Campo, sestra, a zároveň tchyně Ksawera, knížete Drucki Lubecki, která byla od roku 1845 jedinou majitelkou továrny v Ćmielówie.
V té době se v továrně na fajáns vyrábělo z bílé hlíny, která po vypálení a pokrytí bezbarvou olovnatou glazurou získávala mírně nažloutlou barvu – jemný fajáns, tenkostěnný po vzoru anglického fajáns. V Ćmielówie se používaly především plastické ozdoby, které byly protlačovány z formy a nanášeny před glazurou na povrch nádobí, které bylo ponecháno v přírodní krémové barvě nebo méně často pokryté modrou barvou v části pozadí. Ćmielów byla první polská továrna, ve které byla v polovině 19. století použita metoda tisku pro zdobení fajáns. Nádobí bylo zdobeno po vzoru anglického fajáns s tehdy přijatým dvoubarevným uspořádáním.