Gramofonové desky s projevy Klementa Gottwalda: exponát měsíce února v Teplicích

V dobové historiografii byl označován jako Vítězný únor. V současné době existuje několik odlišných názorů na únorové události. Obecně je přijímán názor, že se jednalo o dlouhodobě plánovanou akci, pod záštitou Sovětského svazu. Komunisté provedli několik kádrových změn, vůči čemuž se vymezili nekomunističtí představitelé státu. Situace přerostla ve vládní krizi, která trvala od 17. do 25. února. Během této doby se komunisté připravili na možnost ozbrojeného konfliktu (lidové milice). Vládní krize vyvrcholila 25. února manifestací na Václavském náměstí v Praze. Nákladní vůz zde posloužil jako improvizovaná tribuna. Společně s Klementem Gottwaldem byli na tribuně Rudolf Slánský, Václav Kopecký, Zdeněk Nejedlý, Viliam Široký, Marie Švermová, Václav Nosek a Vladimír Clemenstis. Klement Gottwald oznámil davu, že prezident Eduard Beneš přijal jeho řešení vládní krize a podepsal dekrety, které mu předložil. Manifestace proběhla pod dohledem bezpečnostních složek.

Projevy Klementa Gottwalda jsou zachyceny na gramofonových deskách značky SUPRAPHON. Gottwald a jeho proslovy se staly symbolem a v průběhu let byly neustále vydávány za účelem upevňování režimu. Pořizování kopií desek, veřejné provozování a rozhlasové šíření bylo zakázáno, všechna práva byla vyhrazena výrobci desek. Vydávány byly nejen desky, ale i publikace připomínající tyto události. V 50. letech byl vytišten sborník projevů předsedy vlády a dokumentů ze dnů 17. – 29. února 1948. Autorem je Klement Gottwald, sborník nese název „Kupředu, zpátky ni krok!“. V roce 1949 vydalo Kulturní a propagační oddělení sekretariátu ÚV KSČ publikaci „Vítězný únor ve fotografii“. Publikaci vydal Vilém Kún, autoři fotografií nejsou uvedeni. Snímky zachycují organizovanou formu manifestace. 

Klement Gottwald (1896 – 1953)
Byl československý komunistický politik. V roce 1929 provedl bolševizaci KSČ, od téhož roku zastával úřad poslance Národního shromáždění. V roce 1934 neúspěšně kandidoval na prezidenta. V roce 1938 emigroval do Sovětského svazu. Během druhé světové války byl v moskevském exilu, kde následně vyjednával o politickém vývoji Československa. V roce 1945 byl předsedou KSČ. V parlamentních volbách v roce 1946 vyhrála KSČ, tudíž vykonával funkci premiéra. V roce 1948 byl zvolen prezidentem.