Dudy, dudy, dudy, dudičky v Jihočeském muzeu

První část Jihočeský region a dudácká kultura ve vstupní chodbě je zaměřena na prezentaci jihočeské dudácké kultury, část druhá Dudy – nástroj králů a žebráků je unikátním profilem sbírky historických nástrojů Miloslava Vaváčka, kterou dotváří stylový interaktivní prvek s nahrávkami jednotlivých hudebních nástrojů.

Dudácká kultura coby kulturní fenomén po staletí k jihočeské oblasti patřil a patří.
Jihočeský region je právem na své dudácké tradice pyšný. Byly a jsou přirozenou součástí lidové kultury nejen Strakonicka, ale i všech dalších národopisných oblastí regionu i řady jihočeských festivalů a vrcholí ve světě naprosto výjimečným setkáním dudáků ve Strakonicích – Mezinárodním dudáckým festivalem.

Plošné rozložení dudácké prezentace v jihočeském regionu je různorodé a individuální. V oblasti Strakonicka coby oblasti s největším počtem dudáckých muzik patří k téměř běžným, v jiných oblastech či lokalitách díky iniciátorům místních akcí je pravidelně dostupná alespoň každoročně (Mezinárodní folklórní festivaly v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Písku, Kovářově, U Zlaté stoky v Lomnici nad Lužnicí, Doudlebské dožínky, borovanské Borůvkobraní, Setkání na Blatech v Ševětíně aj.). Jako interpretační umění dudácká kultura je neodmyslitelně spojena i s profesionální řemeslnou a lidovou výtvarnou tvorbou (profese využívané při stavbě nástroje i jeho ozdobných prvků).

Zásluhu na udržování toho jihočeského kulturně společenského fenoménu mají především vedoucí souborů či aktivní hráči vychovávající si své nástupce a pedagogové hudebních škol ve Strakonicích a Blatné – a nově i v Českých Budějovicích – kteří na dudy „vyučili mladé“, z nichž řada u „puklíka“ vydržela dodnes. Dále se jedná o nadšence a odborné lektory, kteří své zkušenosti nezištně předávají dál. Nelze opomenout, že značný podíl na tom měli a mají i výrobci dud, organizátoři kulturních akcí a zájem nejen města Strakonice, ale i dalších strakonických institucí, které si své „dudácké tradice“ právem opečovávají.

Dudácká kultura představuje nehmotný kulturní statek – v národním jazyce, specifické hudebnosti a ve všech svých historických podobách a rozmanitých projevech. Ve shodě s Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví (přijata konsensem na 32. zasedání Generální konference UNESCO dne 17. října 2003 v Paříži, v platnost  vstoupila k 20. dubnu 2006 ) ji lze považovat za jev lidového interpretačního umění a uznávaný významný kulturní a společenský odkaz. Této tradici významně napomohl fakt, že se česky zpívající dudáci stali trvalou součástí národního uvědomění a poté formou samostatné interpretace či jako součást muzik a folklórních souborů zůstávají skvělým reprezentantem regionálních tradic.

Mgr. Miloslav Vaváček – sběratel zaměřující se na historické hudební nástroje; vedoucí souboru historické hudby Dei Gratia a jeden z režisérů pořadů Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích. Unikátní tematická výstava historických hudebních nástrojů zhotovených dle dobové ikonografie (od rané gotiky po baroko) se zaměřením na 13. – 17. století. Předlohy nástrojů pro ranou gotiku pochází ze španělského královského manuskriptu Cantigas de Santa Maria a sochařské výzdoby průčelí paláce hrabat ze Champagne v Reims. Vrcholnou gotiku zastupují dudy zachycené na freskách z hradu Karlštejn a z kaple sv. Kateřiny v Kouřimi. Renesanci ztvárňují nástroje vyrobené podle rytiny Albrechta Dürera, malby Pietera Brueghela, fresky „Tanec smrti“ v Bernu a sochy ze Zpívající fontány na Pražském Hradě. Manýrismus prezentují nástroje vyobrazené na obrazech slavných vlámských malířů, rytin Michaela Praetoria a dudy rekonstruované z archeologického nálezu z vraku lodi potopené v 17. stol. na severu Německa.