Výstava představí v rámci nastávajícího výročí (100. let od narození) dvacet plakátů k filmům legendárního švédského režiséra Ingmara Bergmana. Výběr plakátů kompiluje jak návrhy československých autorů k filmům uvedených v domácích kinech do roku 1989 tak i plakáty polských a německých tvůrců.
Josef Vyleťal pro plakát k filmu
Mlčení použil výřez z obrazu Salvatora Dalího a vytvořil svůj tradičně expresivní, surreálný plakát. Milan Grygar se naopak spokojil s minimalistických detailem hodin k
Lesním jahodám. Bergmanovy filmy doprovodili další významní domácí afišisté jako Jiří Šalamoun (Hanba), Libor Fára (Scény z manželského života) a Karel Vaca (Úsměvy letní noci). Tuto kolekci pak zajímavě doplňuje studentský filmový plakát Petra Korunky z roku 2006 (Mlčení).
Polské filmové tvůrce pak ve výběru zastupují
Stasys Eidrigevicius a Wieslaw Walkuski (Fanny a Alefander, Ze života loutek). Německou plakátovou školu reprezentuje pak jeden z nejoceňovanějších německých grafiků
Hans Hillmann a to plakáty k filmům Lesní jahody, Rituál a Večer kejklířů.
O projektu Projekt Bergman 100 vzniká jako spolupráce několika různých institucí, které spojuje zájem o dílo a odkaz jednoho z nejvýznamnějších filmařů všech dob – švédského režiséra Ingmara Bergmana. Cílem projektu je najít
společné zastřešení pro odlišně pojaté akce, které se rozhodly uctít významné výročí. Pod hlavičkou Bergman 100 se tak spojují aktivity Švédského velvyslanectví, filmových distributorů, festivalů i divadelní školy. Dědictví Ingmara Bergmana pro českou kulturu je natolik významné, že si nejen zaslouží být připomínáno v rámci významného jubilea, ale aktivně udržováno, kultivováno a aktualizováno v kulturní paměti. Pod textovým logem, které spojuje bergmanovské oslavy na celém světě, tak najdete filmové projekce, divadelní inscenace, přednášky i výstavy.
Oficiální zahájení projektu proběhne proběhne na festivalu Scandi 1. února 2018. Ingmar Bergman (1918 – 2007) patří bezpochyby mezi nejznámější švédské osobnosti. Není jen nejpřednějším tvůrcem švédského filmu, ale je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografického umění. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů – Fellini, Antonioni, Tarkovski – jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem: "Bergman" je koncept, jakási obchodní známka sama o sobě. Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (Kris, 1946) až k Fanny a Alexandrovi (Fanny och Alexander, 1982) stihl natočit více jak čtyřicet filmů, mezi nimi takové, jako jsou kupříkladu Večer kejklířů (Gycklarnas afton, 1953), Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957), Mlčení (Tystnaden, 1963) a Persona (Persona, 1966), které jsou považovány za absolutní klasiku filmového plátna. Co je ale na Bergmanovi skutečně unikátní a co mu dopomohlo ke světové slávě, je jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy. Paralelně se svou filmovou dráhou Bergman rovněž působil v oblasti divadla, kde režíroval nespočet her ve Švédsku i v zahraničí. Svou kariéru divadelního režiséra započal již jako mladý student a zůstal jí věrný až téměř do posledních let svého života. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. "
Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed," vyjádřil se Bergman.