Jak se
slovinský architekt a urbanista Josip Plečnik, narozený v lednu 1872 v Lublani, dostal do
Prahy? Vlastně dost jednoduše: měl převzít rodinnou truhlářskou dílnu, ale v době otcovy smrti byl na její řízení ještě příliš mladý.
Absolvent průmyslové školy v Grazu se specializací na truhlářství a řezbářství si proto studia trochu prodloužil na
Akademii výtvarných umění ve Vídni. Tam začalo
přátelství s o rok starším Janem Kotěrou – a tak se pomalu společně s Plečnikem dostáváme do Čech.
Cesta do Čech
Po absolvování školy v roce 1898 získal Plečnik stejně jako Kotěra
Římskou cenu spojenou se studijními pobyty v Itálii a ve Francii a rozvinula se mezi nimi obsáhlá korespondence. V ní se například dočtete, že Jože souhlasil i s českou variantou svého jména Josef, zato neměl rád oslovení Josif. Na každý pád si slovinský architekt v roce 1900 otevřel ve Vídni samostatný projektový ateliér a působil tu až do roku
1911, kdy se
přestěhoval do Prahy. Přítele
Jana Kotěru tehdy vystřídal na místě profesora dekorativní architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v následujících letech vychoval řadu vynikajících tvůrců včetně
Otto Rothmayera, který se později stal jeho nejbližším spolupracovníkem. V
Rothmayerově vile ve Střešovicích si můžete prohlédnout
expozici o životě a díle obou architektů, kterou přichystalo
Muzeum hlavního města Prahy.
Připomeňme ještě rok 1919, kdy po neúspěšném průběhu soutěže na úpravu Jižních zahrad Pražského hradu
Spolek výtvarných umělců Mánes doporučil prezidentu Masarykovi právě Jože Plečnika a ten byl o rok později jmenován
architektem hradním. Jeho úkolem nebylo nic menšího než proměna zanedbaného sídla českých knížat a králů v důstojný symbol mladého demokratického státu.
Proměna Pražského hradu
Na úpravách
Pražského hradu Plečnik pracoval až do roku 1934. Deset let například trvaly
úpravy zahrad, vinic a zbytků tereziánských hradeb na jižní straně areálu. Plečnik dal
hradním zahradám jednotnou geometrickou koncepci s cestami a travnatými plochami včetně vyhlídkového altánu, teras a kašen. Ze zahrad můžete po
Plečnikově Býčím schodišti vystoupat na třetí nádvoří, do jehož podoby architekt zasáhl instalováním 18 m vysokého monolitu z mrákotínské žuly. Zároveň upravil dlažbu nádvoří, přístřešek nad vykopávkami předrománské rotundy sv. Víta a románské Spytihněvovy
baziliky u stěny
katedrály sv. Víta a navrhl
novou kašnu pod
pozdně gotickou plastikou sv. Jiří, která nahradila barokní předchůdkyni. Plečnikovým dílem jsou rovněž praporové stožáry před Matyášovou branou na prvním hradním nádvoří,
sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen, vstupní sloupová síň u vstupu ke Španělskému sálu a
Masarykova vyhlídka s vinicí nad
Jelením příkopem, kde prezident rád odpočíval. V Novém královském paláci Plečnik upravil
prezidentův byt a současně změnil i interiéry a zámecký park v
prezidentově rezidenci v Lánech.
Vinohradský kostel
Chcete-li vidět
nejznámější Plečnikovy stavby, postavené v osobitém nadčasovém stylu s prvky architektury antického Řecka a Říma, Egypta, Kréty nebo Toskánska, musíte se vypravit do Lublaně. Může nás těšit, že jedna z nich vznikla i v Praze:
kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Nikoli náhodou je považován za jednu z nejvýznamnějších českých sakrálních staveb 20. století. Originálním prvkem je zejména zvonice a monumentální
okno s hodinami o průměru 7,6 m. Víte však, že ve stěně krypty pod chrámovou lodí jsou zazděny zlomky
katedrály svatého Víta, symbolizující propojení s
Pražským hradem? A že ve výzdobě kostela lze najít řadu
dalších královských motivů? Patří k nim například
měděná báň s křížem na věži kostela, připomínající královské jablko nebo
fasáda s vystupujícími cihlami, inspirovaná hermelínovým pláštěm. Jože Plečnik
zemřel v rodné Lublani v lednu 1957.