Seriál Četníci z Luhačovic tak trochu navazuje na úspěch Četnických humoresek – děj se znovu odehrává v období
první republiky a v hlavních rolích vystupují četníci. Tím ale podobnost s Četnickými humoreskami končí.
Série historických detektivek z počátků první republiky přináší
dvanáct příběhů, které onu dobu před téměř sto lety popisují, jak ji nejspíš neznáme. Jako historickou etapu, kdy morálka a zločinnost byly ovlivněny ještě před pár měsíci probíhajícím
válečným konfliktem, nejkrvavějším v dějinách. Jako čas, kdy se vojáci vraceli z fronty, často překvapeni tím, co doma nalezli. Jako dobu, kdy válečný
černý obchod zplodil společenskou vrstvu
zbohatlých kšeftmanů i chudé, kteří neměli na jídlo. A jako moment, kdy se osádky četnických stanic, které nový stát převzal po monarchii, musely
rychle oprostit od zlé pověsti „rakouského četníka“. V každé epizodě jsou dva uzavřené kriminální případy.
Vedle ústřední dvojice mladých četníků a
Pavla Zedníčka coby jejich zkušeného kolegy se v seriálu objevuje
Karel Dobrý,
Jiří Langmajer, Robert Jašków,
Pavla Tomicová, Alena Mihulová, Igor Bareš nebo
Vica Kerekeš.
Na kterých místech se seriál točil?
Seriál vznikal nejen v
Luhačovicích, ale i v
Lesním Hlubokém na Brněnsku, kde byla vybudována
filmová četnická stanice (na zdejším zámečku), téměř všechny městské scény se zase odehrávají v
Jimramově mezi
Poličkou a Novým Městě na Moravě. Zámek, na kterém bydlel
baron Jan Jiří Podhajský a jeho žena Vilma Hermína, se nachází
v Hošticích u
Kroměříže.
Přímo
v Luhačovicích si zahrála“
kolonáda,
lázeňský park a náměstí. Stranou nezůstal ani
Dům Bedřicha Smetany na Lázeňském náměstí, který představoval seriálový
Hotel Popper. Naopak scény na nádraží se natáčely v jihomoravské
Lednici. Ve 2. a 3. díle 1. série se děj mimo jiné odehrává na železnici, přesněji řečeno u železničního viaduktu nedaleko Magdalenského mlýa. Lokalita k natáčení byla vybrána na Olomoucku,
na trati č. 310 v údolí Bystřice, mezi obcemi
Domašov nad Bystřicí a
Hlubočky. Seriál se ale točil i v okolí
Znojma, v
Brně nebo
Praze.
Aby všechny scény vypadaly reálně, musely se
přizpůsobit i silnice. Tak například
vozovku v Sedlišti u Jimramova pokryli filmaři
vrstvou zeminy s kamením, aby silnice vypadala jako ve 20. letech minulého století. Problém nastal i s uniformami –
hned na začátku se musely ušpinit, aby divák nabyl dojmu, že byly použité během války.