Max Brod byl významný spisovatel, překladatel a skladatel. S Kafkou je spojoval jazyk, židovský původ i místo narození: pražské Staré Město, přesněji řečeno židovská část zvaná Josefov. Brod dokonce pocházel z významného a prastarého rodu, který svůj rodokmen odvozoval až k slavnému rabbimu Löwovi. Od Kafky se však Brod lišil v jednom podstatném detailu: jeho romány byly úspěšné a pravidelně se setkávaly s velkým ohlasem veřejnosti.
Dva studenti práv a přátelé až do smrti
Po studiích na piaristické koleji v Panské ulici a později na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici, kde byl jeho spolužákem Franz Werfel, se Max Brod pustil do studií práv na pražské německé univerzitě. Tam se také poprvé setkal s o rok starším spolužákem Franzem Kafkou.
Ti dva se záhy spřátelili a jejich vztah trval celý život, respektive až do Kafkovy předčasné smrti roku 1924. Brod byl pro Kafku oporou, snažil se mírnit jeho duševní krize a povzbuzoval jej i po profesní stránce. Na návštěvě u Maxe Broda také Kafka poznal svou snoubenku Felice Bauerovou.
Právě od Broda, který jako první rozpoznal Kafkovu výjimečnost, pochází největší část svědectví o Kafkově životě a díle, včetně životopisné monografie z roku 1937, četných studií a článků a soukromých dopisů. Ty jsou vedle deníkových záznamů nejautentičtějším a nejcennějším dokumentem pro poznání Kafkova života a atmosféry, v níž jeho díla vznikala.
Neposlušnost Maxe Broda
V jedné věci však Brod svého přítele neposlechl. Provinění se může zdát o to závažnější, že šlo o přání v Kafkově závěti, aby veškeré jeho nevydané rukopisy Brod bez milosti spálil. Omluvou však budiž fakt, že jedině díky Brodově vzpouře dnes známe Kafkovo dílo téměř v plném rozsahu.
A Brod nejenže neposlechl, ale navíc začal Kafkova díla vydávat; nejprve romány Amerika, Zámek a Proces, později pak vydal osm svazků Kafkových spisů. Část vyšla ještě v období před rokem 1939, kdy Brod společně s manželkou Elsou emigrovali do tehdejší Palestiny. Tam se v následujících desetiletích podílel na budování samostatného židovského státu. Zemřel roku 1968 v Tel Avivu, v té době již ve státu Izrael.
Za zmníku stojí také skutečnost, že Max Brod byl také vynikající hudebník a hudební skladatel; na klavír doprovázel houslová vystoupení Josefa Suka a přispěl k celosvětové proslulosti nejenom svého přítele Franze Kafky, ale také dalších českých umělců. Do němčiny přeložil libreta Janáčkových oper, jako divadelní dramaturg a kritik se zasazoval o uvádění děl Janáčka a Smetany a zasloužil se také o uvedení Haškova Dobrého vojáka Švejka v berlínských divadlech. Málokdo byl zkrátka tak významným prostředníkem mezi německou a českou kulturou jako nenápadný a věrný Kafkův přítel Max Brod.
Po stopách Franze Kafky
Zavzpomínat na výjimečného spisovatele můžet například před originální sochou na náměstí před Španělskou synagogou, které nese jeho jméno. Místo, kde socha stojí, je samo o sobě velmi symbolické, protože kromě toho že v Dušní ulici č. 27 Kafkovi bydleli, přesně pod památníkem probíhá také hranice mezi pražskými obvody Staré město a Josefov, a navíc se socha ocitá v duchovní zóně tří náboženství – mezi synagogou, katolickým a protestanským kostelem. V této zádumčivé i romantické části staré Prahy strávil Kafka prakticky celý svůj krátký život.
Do díla Franze Kafky nahlédnete v expozici Musea Franze Kafky na Malé Straně v bývalé Hergetově cihelně. Výstava prezentuje většinu prvních vydání Kafkových děl, korespondenci, deníky, rukopisy, fotografie a kresby, které v minulosti nikdy nebyly vystavovány, trojrozměrné exponáty i pět audiovizuálních programů.
Poslední zastávkou našeho výletu je Staronová synagoga, kam Franz Kafka občas chodíval na bohoslužby. I dnes, po více než 700 let, slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce a modlitebna.