Zatím poslední komplexní restaurování sgrafit bylo dokončeno v roce 1987. Václav Boštík, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský a Olbram Zoubek na lešení u fasád zámku v letech 1974–1987 trávili každou stavební sezónu, někteří pokračovali v dalších pracích až do roku 1993. Již několik posledních let je stav zámeckých sgrafit, jež se počítají na tisíce, označován ze strany památkové péče jako havarijní, a to především na zámecké věži a severní stěně do anglického parku. Poslední srpnový týden však byla zahájena I. etapa restaurování zámeckých sgrafit, právě na oktagonální zámecké věži. Cílem správy zámku je postupné restaurování celé sgrafitové výzdoby zámku a přilehlých budov.
.jpg.aspx&width=300&height=200)
Litomyšlská sgrafitová výzdoba je unikátní svým rozsahem a mírou zachování. Na II. zámeckém nádvoří se nachází velké figurální sgrafito, z něhož drtivá většina je z doby renesanční. V jednotlivých pásech se nacházejí motivy ze starozákonního příběhu o Samsonovi a Dalile, výjevy z bitev proti Turkům, motivy z antických příběhů nebo portréty renesančních rytířů. Motivy vybíral sám stavitel Vratislav z Pernštejna a čerpal z rytin holandských, italských (např. podle maleb Rafaela Santiho), nebo německých mistrů. Vnější plocha zámeckých stěn je pokryta obdélníkovými sgrafity, která jsou nazývána psaníčka, s nejrůznějšími motivy staveb, zvířat, rostlin, andělů.
Tisíce psaníček pokrývají nejen stěny samotného zámku, ale také pivovaru nebo III. hospodářského nádvoří. Asi 30 % jich je původních renesančních, nebo z doby baroka, zbytek pochází z doby obnovy sgrafitové výzdoby v 70. a 80. letech 20. století a jsou autorským dílem týmu pod vedením O. Zoubka. Týmu umělců, jejichž díla jsou již dnes řazena do přední české tvorby 2. poloviny 20. století. Ať už renesanční, nebo z 20. století – ve své celistvosti zámecká litomyšlská výzdoba představuje jedno z nejrozsáhlejších uměleckých děl střední Evropy.