Historie českého zločinu: nejznámější vraždy na hradech a zámcích aneb vrah je zahradník

Olomouc 1306: Vražda Václava III.

O vraždě posledního Přemyslovce se učí už děti na základních školách: na olomouckém hradě, a tedy v areálu dnešního Arcidiecézního muzea, (které se loni otevřelo po velké rekonstrukci) byl v srpnu 1306 zavražděn tehdy šestnáctiletý král Václav III. Stará kriminalistická otázka "Cui bono?" vede hned k několika teoriím: na smrti mladého krále mohl vydělat kníže Vladislav z rodu Piastovců, řečený Lokýtek. Právě proti tomuto odbojnému šlechtici táhl Václav III. do Polska, které v té době bývalo spojeno s českým královstvím personální unií.

O život mohl Václava III. připravit ale také přívrženci mocného feudála Záviše z Falkenštejna, setnutého před Hlubokou roku 1290 za vlády králova otce Václava II. Objednat si Václavovu vraždu mohl ale i římský král Albrecht I. Habsburský, který toužil po oslabení Království českého a jeho následnému připojení k habsburským državám. Svou roli mohl sehrát i lehce nabytý majetek, který mladík posílený vínem rozdával na všechny strany – po roce pak nutil "obdarované" pány k jeho navrácení... Ačkoli se na hradě nachází místo označované jako krvavá pavláčka, není vůbec jasné, kde přesně k vraždě došlo a také i motiv zůstal neobjasněn, stejně jako pachatel. Jistý tak zůstal pouze fakt, že panovnický rod Přemyslovců úkladnou vraždou vymřel po meči.
 

Buchlov 1582: zavraždění velmože

Na hradě Buchlově je dodnes vystaven rapír, s nímž byl v červenci 1582 na lovu zavražděn šlechtic Jindřich Prakšický. K vraždě došlo v údolí nad lázněmi Smraďavka, v místě, kterému se dodnes říká U Zabitého a stojí tu i malý pomník, ale jméno vraha neznáme. Podezřelých totiž bylo víc, protože Prakšický proti sobě štval kdekoho: zbrojnoše Jiřího Vlčka, který ho na lovu doprovázel, svou ženu Kateřinu Rájeckou z Mírova, Jana Šemberu z Boskovic, který v souboji smrtelně zranil Jindřichova bratra, a dokonce i zbojníky, protože nechal popravit jejich vůdce Jana Šerého. Zajeďte se podívat na Buchlov, napínavý příběh tu najdete popsaný do nejmenších detailů.
 

Český Krumlov 1608: zavražděná lazebnice

Počátkem 17. století se českokrumlovský zámek stal sídlem levobočka císaře Rudolfa II. a jeho dlouholeté družky Kateřiny Stradové, Dona Julia D´Austria, a také dějištěm hrůzného příběhu jako z hororu. Problémový mladík se ve městě proslavil hlavně tím, že zavraždil svou milenku Markétu, dceru lazebníka Zikmunda Pichlera. První útok dívka ještě přežila, ačkoli ji Don Julius zbitou a pobodanou shodil ze zámeckého okna na skály. Když se Markéta uzdravila, požádal don Julius lazebníka Pichlera, aby mu dívku vydal. Ten však odmítl, neboť měl o svou dceru strach. Don Julius nechal Markétina otce uvěznit a vyhrožoval jeho oběšením tak dlouho, až Markétina matka k návštěvě svolila a na masopustní neděli 17. února 1608 ji odvedla na zámek. Byl to poslední den dívčina krátkého života, protože následujícího dne, o masopustním pondělí 18. února, Don Julius v záchvatu nepříčetnosti Markétu bestiálně zavraždil a její mrtvolu zohavil. Slovy kronikáře Václava Březana „...rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli.“ To byla poslední kapka: císař přikázal syna doživotně uvěznit na českokrumlovském zámku. Synova duševní choroba, schizofrenie, se stále více prohlubovala, zemřel již následující rok.
 

Cheb 1634: Krvavá hostina

O násilné smrti frýdlantského vévody a proslulého vojevůdce z období třicetileté války Albrechta z Valdštejna v Pachelbelově domě v Chebu víme leccos, méně známá je takzvaná Krvavá hostina aneb mord Valdštejnových věrných na chebském hradě. Celou akci připravili tři muži pocházející z ostrovního království: John Gordon, velitel města Chebu a zároveň podplukovník pěšího pluku Valdštejnova švagra, hraběte Adama Erdmana Trčky z Lípy, další podplukovník z téže jednotky Walter Leslie a dragounský plukovník Walter Butler. Vražednému komandu, které vtrhlo do hodovní síně a vrhlo se na neozbrojené hosty, podlehli Valdštejnovi poslední spojenci, Kristián Illov, Adam Erdman Trčka z Lípy, jeho švagr Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Niemann, vojenský kancléř vévody frýdlantského. O několik desítek minut později skončila životní pouť Albrechta z Valdštejna v Pachelbelově domě na chebském náměstí: stačilo k tomu jediné bodnutí hrubou partyzánou z rukou rytmistra Deverouxe.
 

Náměšť 1927: vrah byl zahradník

V únoru 1927 byl v Náměšti nad Oslavou na pololetních prázdninách tehdy osmiletý budoucí básník Ivan Blatný. V jedné z nepublikovaných próz později popsal zmatek, který tehdy vyvolal požár v bytě nadlesního na náměšťském zámku, i hrůzu, která vzápětí městečko obestřela. Zdálo se, že nadlesního Jindřicha Tilla, jeho ženu a služku Marii Kořenovou zadusil dým, ovšem při ohledání místa činu se zjistilo, že požár měl zakrýt stopy po trojnásobné vraždě – zatím ještě neznámý vrah své oběti ubil sekerou. Zvláštní chování však nakonec pachatele odhalilo: byl jím zámecký zahradník Oldřich Filipín, který snil o vlastní zahradnické firmě a do bytu spořivého nadlesního šel krást, jenže místo bohaté kořisti si nakonec odnesl čtyři koruny a stříbrné příbory. Trest smrti zmírnil prezident republiky na doživotí, ale za mřížemi Filipín nakonec pobyl jen krátce: o tři roky později zemřel ve vězení na tuberkulózu.
 

Kunštát 1948: vyvraždění rodiny vynálezce

V jednom z pořadů reportéra Josefa Klímy se objevila záhada, kterou česká kriminalistika nikdy nedokázala rozluštit. Na zámku v Kunštátě našli v červnu 1948 dva mrtvé: synovi vědce Ericha Hudce někdo zasadil do hlavy nejméně sedm ran sekyrou, tělo jeho matky našli pod oknem na nádvoří zámku. Hudec byl geniální vědec, který například stál za prvním televizním přenosem z olympiády v Berlíně, vynalezl dálnopis a za druhé světové války vedl strategickou laboratoř. Krátce po válce emigroval a do ciziny se snažil dostat také svou ženu Hildegardu a syna Oldřicha. Komunističtí vyšetřovatelé případ podezřele brzy uzavřeli s tím, že matka zavraždila svého syna a pak skočila z okna. I podle tehdy ledabyle zajištěných stop se ale vše odehrálo jinak, nepochybně za asistence tajné Státní bezpečnosti, která vraždu členů Hudcovy rodiny amatérsky zinscenovala. Kolem případu se ovšem točí další nejasnosti: společný hrob zavražděných někdo nechal po osmi letech vykopat a zrušit, Erich Hudec zmizel ve světě. Podle badatelů za sebou navíc dokonale zametl všechny stopy, takže neexistují žádné jeho fotografie ani jiné dokumenty.
 

Zlenice 1318: zločin, který se nestal

Milovníci detektivek už tuší, ostatním napovíme: Ctibor z Kožlí, Ondřej z Hrádku, Zdislav z Mrače, Beneš z Konopiště a Zdeslav ze Šternberka jsou hrdinové románu Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Obětí je Oldřich ze Zlenic, zavražděný dýkou ve své komnatě, a dobový detektiv Petr Ptáček řeší klasický případ zamčeného pokoje, hodný Agaty Christie. Napínavý příběh pomůže vyřešit teprve boží soud a černý kocour. Detektivka, odehrávající se na hradech a tvrzích kolem Sázavy, začala v roce 1941 na pokračování vycházet v Lidových novinách, později vyšla mnohokrát knižně a dokonce se dočkala i několika filmových zpracování.