Co nejdál od dvora
Rudolf II. se narodil se 18. července 1552 ve Vídni jako třetí potomek císaře Maxmiliána. Spolu s bratrem Matyášem byl vychováván u svého strýce Filipa II. ve Španělsku a toto prostředí položilo základy nejen jeho zájmu o umění, ale také pozdějším psychickým potížím. Roku 1572 se Rudolf stal českým a římským králem. Z Vídně se brzy přestěhoval do Prahy, kde měl klid od císařského dvora a mohl naplno uskutečňovat své umělecké aktivity. Praha se díky Rudolfovi stala kulturním centrem evropského významu a k císařskému dvoru se sjížděli umělci, vědci, i podvodníci ze všech koutů světa. Císař se zajímal hlavně o astronomii, matematiku, fyziku a chemii. Jeho pozornosti neunikla ani alchymie či černá magie.
Mimo Prahy si císař oblíbil
zámek v Brandýsu nad Labem, který dal vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo a často tu pobýval, pořádal hony a hostil významné osobnosti. Na sgrafitech, které lze pozorovat z nádvoří zámku, najdete mezi loveckými výjevy i obraz samotného Rudolfa, kterak přijímá jakéhosi asijského vyslance. Za jeho panování vznikla na zámku krytá chodba do zahrady, zvaná Rudolfina, jejíž dřevěné krovy jsou původní.
Ženy ano, sňatek ne!
Rudolf II. se nikdy neoženil, zůstal starým mládencem a měl výslovný odpor k manželskému svazku. Všechny pokusy o vhodný dynastický sňatek skončily katastrofou. Ovšem ženám se Rudolf nevyhýbal a krásnými ženami byl dokonce posedlý. Měl mnoho milenek, mezi nejznámější patřila hraběnka Kateřina Stradová, dcera jeho dvorního antikváře, vzdělaného Jakuba Strady z Rosbergu, který byl hlavním pořadatelem císařských uměleckých sbírek. Umění se začal Rudolf věnovat hned po svém příjezdu do Prahy. Zde začal soustřeďovat četné sbírky uměleckých předmětů a kuriozit a zcela se zaměřil na své záliby v umění a některých vědách.
Kunstkomora na Pražském hradě
Po přesídlení do Prahy poručil Rudolf, aby byla převezena i část vídeňské sbírky. Ještě před tím, než mohl shromažďovat své sbírky, musel pro ně najít rozsáhlé prostory. Ty našel jen na
Hradě, který bylo třeba pro tento účel rozšířit. Kvůli sbírkám byla přestavěna severozápadní část hradního areálu doposud neznámými italskými staviteli Antoniem Valentiem a Giovannem Gargiolliem. Vznikl tak třeba Španělský sál, kde byla umístěna velká část obrazů stejně jako v přilehlých komnatách a chodbách.
Rudolfova sbírka čítala více než 3000 exponátů z rozličných oborů umění i věd. Rudolf rozhodně penězi na četné nákupy obrazů po celé Evropě nešetřil. Mezi nejvýznamnější skvosty Rudolfovy malířské sbírky patřily díla Michelangela, Raffaela, A. Dürera, Tiziana Rafaela, Leonarda da Vinciho…atp.
K dalšímu umění, které bylo na císařském dvoře hojně zastoupeno, patřilo sochařství. Tesalo, odlévalo a tvořilo se tu z různých materiálů. K nejčastěji používaným materiálům patřila sádra, vosk, polodrahokamy, pálená hlína a stříbro. Jan Wermeyen se zase zapsal mezi umělce svým návrhem na Rudolfovu korunu, kterou vypracovali pražští zlatníci. Právě ta je považována za vrchol zlatnického umění na Rudolfově dvoře a po císařově smrti se používala jako koruna Rakouského císařství. Dnes byste ji našli ve vídeňském Hofburgu.
Dále se na dvoře uplatnila i glyptika – řezba drahých kamenů. Děl, jež byla vytvořena v duchu glyptiky, je opravdu nespočet. Lze jen dodat, že většina z nich je dnes uložena ve sbírkách Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Krom těchto uměleckých oborů se na dvoře uplatnilo také hodinářství a mechanictví. Rudolf II. získal řadu uměleckých děl i jako dary od panovníků, některých šlechticů nebo i měst, která si chtěla koupit jeho přízeň.
Císařův sběratelský zájem byl také zaměřen na nevšední kuriozity. V jeho sbírkách se nacházely přírodní předměty, polodrahokamy i různé jiné kameny, exotické ovoce a ořechy nebo herbáře. Některé z těchto předmětů, například ořechové skořápky, korály a mušle, byly předělány na číše, misky.
Alchymie - královská věda
Císař patřil mezi nadšené stoupence další disciplíny -
alchymie, která také jeho dvůr proslavila. Rudolfovi se přezdívalo „kníže alchymistů“, ale jeho láska k takovýmto exaktním vědám způsobila, že častokrát přijímal do svých služeb podvodníky, jimiž byli například A. Scotta či Eduard Kelley.
Mimo nich zde však působili i zasvěcenci jako třeba lékař Michael Maier, jehož dílo Atalanta fugiens patří k opravdovým klenotům alchymie. Dále tu byl přírodovědec John Dee a také astronomové zvučných jmen. K nejznámějším patří Tyge Ottesen Brahe (Tychon Brahe). Do Prahy přišel ke konci 16. století na osobní pozvání lékaře Rudolfa II., matematika a astrologa Tadeáše Hájka z Hájku. Na jeho přímluvu mu Rudolf vytvořil dobré podmínky pro astrologická pozorování a poskytl mu pro ně zámek v
Benátkách nad Jizerou, kde Tychon de Brahe začal budovat observatoř a přivezl sem knihovnu a řadu přístrojů, které zdokonalil nebo dokonce sám vynalezl.
Útočištěm alchymistů měla být pověstná
Zlatá ulička obklopená pitoreskními domky. Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchody. Císařská laboratoř se patrně nacházela ve Vikářské uličce a ve věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu. Alchymistům také patřil Nový svět na Hradčanech.
Za Rudolfa II. přibyly na Hradě také konírny, ptáčnice a tzv.
lví dvůr, kde byla chována exotická zvířata, především lvi, jako symbol královské moci. Prvního lva dostal Rudolf II. darem od tureckého sultána. Tvrdí se, že Tychon Brahe předpověděl, že lev i Rudolf II. jsou narozeni ve stejném znamení zvěrokruhu a budou mít stejný osud, čili zemřou ve stejnou dobu. Kroniky skutečně potvrzují, že lev zemřel roku 1612 a za několik dní skonal také císař, který trpěl mnoha zdravotními problémy - onemocněním plic, jater, ale i syfilidou. Zemřel ráno 20. ledna 1612.
Kdeže dnes ty skvosty jsou...
Ze slavných Rudolfových sbírek se v Čechách mnoho nedochovalo. Již za císařova života docházelo k tichému rozkrádání, část si mezi sebou po Rudolfově smrti rozdělili členové habsburského rodu, ale nejbolestivější ránu zasadil sbírkám švédský generál J. K. Königsmark, jenž se v noci 25. července 1648 zmocnil Hradčan a Malé Strany. Umělecká díla si rozebrali švédští důstojníci a vojáci. Uloupená kořist byla odvážena doslova po vozech. Největší část byla darována královně Kristině, která ji vzápětí rozprodala. Tak se díla dostala do mnohých koutů světa a již není téměř možné ji sestavit do původní podoby.