Jizera je řekou mnoha tváří. Jednodenní výlet Spálov – Dolánky je ideální pro všechny kategorie vodáků. Jizera tu čile proudí územím Českého ráje s obtížností nepřekračující WW I. Z řeky se nabízejí úchvatné panoramatické pohledy. Výlet nejlépe zahájíte v místě zvaném Podspálov, kam se můžete dopravit jak autem, tak vlakem, který sem jezdí každé 2 hodiny. Plavbu začněte nad oblíbenou těžší peřejí zvanou Paraplíčko, kterou vytváří říčka Kamenice, která se do Jizery vlévá. V blízkosti Železného Brodu si můžete zkusit sjet cvičnou slalomovou dráhu. Od Železného Brodu řeka utíká mezi lesy a loukami téměř bez známek civilizace se spoustou možností ke koupání. Jakmile řeka přestane téci a stává se z ní „volej“, blíží se k Turnovu. Po pravém břehu uvidíte jez a Dlaskův statek, výstupní místo s občerstvením. Pokud jste nechali auto ve Spálově, pozor na záludný vlak – ačkoli se tváří, že je Spálov na trase Turnov – Semily, není tomu tak. V Železném Brodě je třeba přestoupit na linku do Tanvaldu, která ve Spálově staví. Celý splouvaný úsek zabere cca 6 hodin.
Jednodenní plavba Čeňkova Pila – Sušice je určena zkušenějším vodákům. Velmi bystrý horský tok prověří vaše vodácké schopnosti ve vyšších peřejích. Řeka zde na prvních šesti kilometrech klesá o celých 48 metrů a dosahuje tak obtížnosti WW II-III. Zalesněné údolí řeky ukrývá kameny i velké balvany, prahy a vodní válce ve vodním řečišti. Pokud byste se obtížné vody báli, začněte Otavu splouvat v Radešově, kde se bystřina uklidňuje na obtížnost WW I. U Sušice se řeka vymaní ze sevřeného koryta a říční údolí se rozevře a řeka se proplétá mezi loukami a lesy. Nevýhodou je potřeba kontrolovat vodní stav, který musí na Čeňkově Pile dosahovat 50 cm. Letošní léto je však k vodákům přívětivé. Celý úsek je možné splout za 4-6 hodin. Na horním toku platí omezení NP Šumava: nasedací místo se nachází na pravém břehu Otavy těsně pod soutokem. Řeku je možné splouvat od 8:00-20:00 hodin.
Dvoudenní plavbu Noviny pod Ralskem – Brenná začněte nad průrvou Ploučnice. (Nepatrná první odbočka silnice III. třídy, vedoucí z průmyslové zóny Stráže pod Ralskem). Příjemně tekoucí voda vás za pár okamžiků zaveze mezi úzké a strmé pískovcové skalní bloky, dřívější náhon hamru, končící dlouhým tunelem, který byl do skály ručně vytesán krumpáčem. Voda vás neúprosně žene ven skrz otvor taktéž ve skále vysekaný, kterému se přezdívá Pekelný jícen. Následuje skok lodi asi o půl metru do nehluboké tůňky. Odtud následuje příjemná plavba poměrně rychlou vodou až do míst, kde se k řece začnou klonit vrby – tam poznáte konec civilizace. Od této chvíle se ocitáte v džungli. Průjezd vrbami a jinými rostlinami, které mají také rády vodu, vás nesmí překvapit. V řece najdete množství padlých kmenů, které je třeba „obejít“. Ploučnice se rychle klikatí množstvím meanrdů, vysoké břehy znemožňují výstup na souš. Od Mimoně k Brenné na řece nenajdete žádné jezy ani propusti, zato se Ploučnice opět zařezává mezi jílnaté břehy, na kterých nepřehlédnete četné zářezy od pádel vašich předchůdců. V některých meandrech se řeka obrací i přes 180°. Proud je tak akorát silný, aby nedocházelo k nebezpečným kolizím mezi vodáky a stromy. Tady si opravdu prověříte svou vodáckou techniku, zručnost i celkovou fyzickou kondici. Plavbu doporučujeme ukončit u rozbořeného jezu v Brenné. Pokud by se vám z Ploučnice nechtělo, můžete pokračovat do České Lípy, Benešova nad Ploučnicí a za dobrého stavu vody až do Děčína (WW I.). Počítejte však s množstvím jezů, které se za nízkého stavu špatně přenášejí a naopak za velké vody jsou sjízdné pouze pro zkušené vodáky.
Jednodenní výlet na horním toku ke Stvořidlům pro zkušené vodáky, kteří se nebojí rychlé dravé vody mezi velikými balvany, kde je potřeba umět bezchybně ovládat loď. Dobrodružství můžete začít ve Světlé nad Sázavou, kde řeka teče korytem, které je pro Sázavu obvyklé - mírný proud, četné zákruty a jezy s malou obtížností. Za Smrčnou začínají nejobtížnější peřeje Sázavy - Stvořidla. Říční koryto plné balvanů, proud řeky rychle uhání mezi kameny a obtížnost stoupá na WW II – III (závisí na stavu vody). Plavbu je dobré ukončit u železniční zastávky Vilémovice. Železnice vás bude jistit po celou dobu plavby, takže ji můžete využít k rychlému přesunu z místa na místo. Za Vilémovicemi stojí za vidění Sluneční zátoka, známá z knížek Jaroslava Foglara, ale pak se z řeky stává únavný „volej“ až do Ledče nad Sázavou. Světlá – Vilémovice cca 3-4 hod.; Světlá – Ledeč 4-5 hod.
Jednodenní výlet na vrchním toku Soumarský Most – Nová Pec, kde Teplá Vltava protéká panenskou šumavskou přírodou, společnost vám budou dělat ledňáčci a vysoké břehy řeky na jaře lemují voňavé květy lučních rostlin. Vltava poklidně protéká krajinou, písečné podloží zaručuje magickou průzračnost vody. Z lodi nelze však vystupovat kdekoliv, pouze na speciálních odpočinkových místech. Plavba vám potrvá cca 5-6 hodin a je vhodná pro začátečníky i rodiny s dětmi.
Jednodenní plavbu Suchdol nad Lužnicí – Jemčina krásnou krajinou meandrující řeky mezi vrbičkami, vysokými písčitými břehy a pláničkami zvoucích ke koupání. Na rozvodí se vydejte do koryta Nové řeky po pravé straně. V Novořeckých močálech číhají nepříjemní komáři, ale pohledy do neporušené přírody snad utrpení vynahradí. Řeka zbystří svůj klidný tok až na soutoku s Nežárkou, odkud je to jen pár kilometrů ke kempu v Jemčině. Trasa vám zabere cca 5-6 hodin, záleží na stavu vody. Neúnavní vodáci mohou pokračovat dále do Veselí, Tábora či Bechyně.
Dvoudenní plavbu neponičenou přírodou Postřelmov – Litovel. Svižný tok a příjemné peřejky po čase vyústí v meandry přecházející do rozlehlé laguny, kde řeka líně meandruje, je plná napadaných stromů a jedna krásná písečná pláž střídá druhou - od nejjemnějšího písku až po štěrk, stačí si vybrat. U Mohelnice si dejte pozor na jez-zabiják, pod nímž se nenápadně vaří voda, která se pod jezem točí a stahuje ke dnu všechno, na co dosáhne. Pod Moravičany vplujete do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Krása lužního lesa je vykoupena zostřeným režimem – nelze zde vystupovat z lodi a táboření je samozřejmě také zakázané. Ohryzané stromy a vybudované hráze svědčí o přítomnosti bobrů, kteří jsou tu pány. Plavbu můžete zakončit v Litovli, ale pokud stále toužíte po romantice, nechte se unášet Pomoravím až do Olomouce.
Dvoudenní plavbu
Kynšperk nad Ohří – Karlovy Vary zvládnou určitě i začínající vodáci. Z Kynšperka Ohře vesele proudí mezi lesy a loukami, obtížnost peřejek a proudu nepřesáhne WW I. Otevřené koryto řeky nabízí zajímavé pohledy do hlubokých lesů, po cestě je možné zakotvit u několika kempů. Pod Sokolovem začíná nejzajímavější úsek řeky. Ohře tu obtéká obloukem hrad Loket a vtéká do CHKO Slavkovský les. Poměrně rychle se dostává do soutěsky Svatošských skal a krátce na to do Karlových Varů. Jedinou nevýhodou řeky se staly nesjízdné a nebezpečné jezy, které je lepší přenést. Zejména to platí o jezech: Kynšperk nad Ohří, Černý mlýn, Tuhnice v Karlových Varech (jeden z nejnebezpečnějších jezů u v Čechách) a Radošov.
Bílina – perla průmyslového severu
Také jednodenní výlet
Lbín – Ústí nad Labem zvládnou začátečníci či rodiny s dětmi. Bílina zde protéká otevřenou krajinou, kterou lemují louky a pole. Koryto je celou dobu 5 – 8 metrů široké a padlé stromy by se tu vyskytovat neměly. Celých 23 km lehké vody, která nepřesahuje obtížnost WW I není třeba nic přenášet. Jezů je na řece pomálu a nesjízdný není ani jeden. Celková doba plavby tohoto úseku trvá přibližně 5 hodin. Plavbu můžete začít obci Lbín, která je od silnice I. třídy č. 8 mezi Prahou a Teplicemi vzdálena 2 km.
Metuje – romantická plavba lůnem přírody
Metuje nabízí několik zajímavých tras po celý rok. Nevšední zážitek slibují jak peřeje v Pekle, tak spodní úsek Metuje s průjezdem Nového Města, kde z lodi uvidíte novoměstský zámek, pod kterým přímo projedete i pěknou přírodu v klidném a tichém údolí bez civilizace. Zatímco peřeje v Pekle si užijete většinou jen po velkých deštích, úsek
Nové Město nad Metují - most v Dolsku je sjízdný celoročně. Úsek nabízí nevšední plavbu v úzkém, meandrovitém a opuštěném terénu s rychlejším proudem. Občas se může vyskytnout padlý strom nebo nízká větev za prudkou zatáčkou a proto je důležité umět loď včas zastavit. Břehy jsou většinou zarostlé a někde stěžuje přenášení stavidel i vysoký bahnitý břeh s kopřivami. Doporučujeme proto dlouhé kalhoty. Charakter řeky se dá přirovnat k Ploučnici nebo Lužnici, ale proud je zde o něco rychlejší. Celých 12 km náhonu může trvat tři hodiny i déle.