CzechTourism vyhlásil na stránkách
www.kudyznudy.cz anketu, ve které mohli čtenáři od 3.7. do 19.7. hlasovat o žebříčku devíti nejzáhadnějších míst v Česku. První příčku obsadil se ziskem 28 % hlasů hrad Trosky, druhé místo patří s počtem 15 % Jihlavskému podzemí. Bronzovou medaili si odnáší podzemní továrna Rabštejn, kterou za nejtajemnější místo považuje z 904 hlasujících 14 % lidí.
Trosky jsou jednou z dominant Českého ráje. Hrad tvořídvě věže Baba (47 m) a Panna (57 m). Pověst vypráví o staviteli Čeňkovi z Vartenberka, který nechal kvůli tajnému zásobování a možnosti úniku vybudovat podzemní chodby a jeskyně. V chodbách je k vidění mnoho varovných nápisů, psaných dokonce i švabachem. Podle svědectví obyvatel z doby před 2. světovou válkou chodba ústí k podzemnímu jezírku. Za ním mají být nízké, železem pobité dveře vedoucí k nikdy neobjeveným pokladům. V podzemí hradu by tak dodnes měly být ukryty cennosti loupeživých rytířů Šofa a Švejkara a také Oty z Bergova, který se roku 1415 podílel na vyloupení Opatovického kláštera. Vstup do podzemí z hradu je ale velmi dobře ukrytý, dodnes se jej nepodařilo objevit.
Svítící chodby, tajemné stíny, děsivý chlad a přízraky. To vše patří k Jihlavskému podzemí. Chodba by měla nejvíce světélkovat za podzimních dešťů a jarního tání. Otázkou zůstává, jestli zde světélkuje fosfor, který se uvolnil z koster nad chodbou pohřbených mnichů, nebo radioaktivní horniny. Katakomby jsou 25 km dlouhé a na nejhlubším místě 13 metrů hluboké. Není proto divu, že má po Znojemském podzemí druhou největší síť podzemních chodeb. Chodby vznikly propojováním sklepů, které byly od konce 14. století tesány ve skále.
Soustava podzemních prostor se nachází v okolí České Kamenice a Jánské. Továrna vznikla vyhloubením v pískovcových skalách a byla během druhé světové války používána společně s okolními povrchovými objekty nacistickým Německem k válečné letecké výrobě. Od srpna 1944 do dubna 1945 zde vězňové vyrubali kolem 17,5 km3 podzemních prostor. Při práci jich podle nacistických záznamů přišlo 80 o život. Kolik dělníků zde ale zahynulo doopravdy, se asi nikdy nepodaří vypátrat.
Pokud vás láká místo s negativní energií, kde byly spáchány rituální vraždy, navštivte Býčí skálu. Proslulá je tzv. Halštatským pohřbem, který v 19. století odkryl Dr. Jindřich Wankel. Jednalo se o pohřeb vznešené osobnosti z 5. století př. n. l., kterou muselo do říše mrtvých následovat také čtyřicet mladých dívek, sloužící a koně. Tělo nebožtíka bylo spáleno na hranici, ostatní mučeni. Useknuté ruce dívek se našly na kamenném oltáři, další ženy měly rozseklé nebo uťaté hlavy. Mrtvoly zůstaly ležet tam, kde se zhroutily. V současné době se v jeskyni nachází téměř dva tisíce netopýrů, kteří zde zimují.
Hrad nechal kolem roku 1287 postavit Půta z Potštejna. Potštejn se skládá z vnitřních obytných budov, vlastního hradu a tří podkovovitých hradeb. Nachází se zde také barokní kaple sv. Schodů, která byla později zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, a poslední kaplička křížové cesty. Pověst vypráví o loupeživém rytíři Mikuláši, který zde měl ve 14. století ukrýt svůj lup. Poklad později ve zpustlém hradu hledal pětatřicet let hrabě Chamaré tak usilovně, že hrad poddoloval. Pátrání po hradním pokladu, který dosud nikdo nenašel, inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k sepsání románu Poklad.
Dva a půl tisíce velkých kamenů naskládaných do rovnoběžných řad. Tento pohled nabízí lokalita mezi Rakovníkem a Louny. Na ploše o rozloze přibližně 11 hektarů existuje 14 téměř úplných řad kamenů, přičemž nejdelší měří 350 metrů. Kameny, které svým uspořádáním připomínají slavné řady menhirů v bretaňském Carnacu, objevil na vrchu Rovina severně od Kounova v roce 1934 učitel Antonín Patejdl. Zaujalo ho, že mu při jejich počítání běhá mráz po zádech. Jejich vznik je datován zhruba do období sedmého století před Kristem. Jakou úlohu však měly? Sloužily kounovské řady jako chrám k uctívání Slunce, pohanský kalendář, systém polních mezí či navigační systém UFO? Na tom se odborníci stále neshodli. Jisté je, že musely být na místo dopraveny. Jsou totiž mnohem staršího původu než kopec.
Jedna z nejvýznamnějších středoevropských církevních staveb vrcholné gotiky Rosa Coeli se nachází v údolí řeky Jihlavy. Klášter založil v roce 1181 Vilém z Pulína z rodu Kouniců jako pokání za poničený církevní majetek v Rakousku. „Nebeská růže“ je výjimečná svou magickou energií, která působí blahodárně na lidský organismus. Není proto divu, že prozaik Jan skácel po pobytu v Rosa Coeli napsal stejnojmennou báseň. Dnes areál vlastní brněnské biskupství a město Dolní Kounice ho využívá k pořádání kulturních akcí.
Dolní hřbitov je barokní stavba, vybudovaná kvůli hrozící morové epidemii Janem Santinim roku 1709. V 19. století se ve žďárském zámeckém velkostatku ujal správcovství Alois Ulrich, kterého se pro jeho krutost poddaní báli. Klidu se však nedočkali ani po jeho smrti, když mrtvý správce obtěžoval okolí jako upír. Lidé proto povolali jihlavského kata, který přikázal hrob otevřít. Ulrich se probudil a začal vstávat. Kat ho srazil zpět do rakve a usekl mu hlavu. Ústa pak zaplnil mákem a nařídil, aby ho zasypali nehašeným vápnem. Ulrichův duch se už nikdy neobjevil.
Kostel sv. Mikuláše na Krudumu u Slavkovského lesa byl dlouhá léta ukryt pod zemským povrchem. Až roku 2002 proběhl podrobný archeologický průzkum, při kterém studenti archeologie objevili pozůstatky pozdně románské stavby. Kostel navštěvovali především horníci, kteří zde dobývali ametyst.Vysloužil si tak pověst kostela horníků. S opadajícím zájmem o ametyst kostel postupně zpustnul až nakonec zmizel do nitra hory. Podle legend zmizelá vesnice ukrývá velké bohatství a ve sv. Mikuláši se duše horníků scházejí na mše dodnes.
Další nejzáhadnější lokality doporučili sami hlasující. Nejčastěji se v tipech objevil Hrad Houska, který je opředen pověstí o průrvě do pekla a odsouzenci, který byl do ní spuštěn. Dodnes se neví, kde se pekelná brána nachází, podle pověsti ji však střeží hrůzostrašný mnich bez obličeje.Dalším zajímavým místem je
Znojemské podzemí, jedno z nejrozsáhlejších podzemních labyrintů v Evropě. V nově vytvořené prohlídkové trase najdete pohádkové postavy, alchymistickou dílnu, oživlé skály či ukázku vězeňských kobek. Propast
Macocha s sebou nese smutnou a pravdivou historii. Svůj název získala po maceše, která svrhla nevlastního syna do rokle. Čí rukou za svůj hrůzný čin smrtí zaplatila, si však můžeme jen domyslet. V některých pověstech se uvádí, že když si později macecha uvědomila, co udělala, vrátila se k propasti a vrhla se dolů. Syna, kterému se podařilo zachytit se o větev, vytáhl nad propast jeho otec, který se jej vydal hledat. V jiných vyprávěních se ale dočteme, že po vytažení Matrínka z propasti svrhli macechu dolů lidé z Vilémovic.