Příliš mnoho ženichů
Anežka se narodila zřejmě 20. ledna
1211 jako
deváté a nejmladší dítě krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé
manželky Konstancie Uherské. Zatímco v datu narození se zpravidla jednotlivé prameny shodují, další osudy jsou přes propast osmi staletí poněkud zkreslené. Víme například, že jako většina přemyslovských princezen i Anežka měla být
pěšákem na politické šachovnici evropských panovnických dvorů, ale jména všech jejích nápadníků či plánovaných ženichů už známá nejsou. Od svatebních plánů měla Anežka klid teprve po otcově smrti v roce 1230. Pravda, zbýval ještě poslední nápadník, a to samotný císař Fridrich II. Anežčin bratr a nový český král Václav I. ovšem nechal svou milovanou sestru, aby se rozhodla sama – a
Anežka císaře odmítla.
Duchovní kariéra a pohřebiště českých králů
Anežka už dlouho
toužila vstoupit do kláštera a stát se služebnicí boží. Král Václav I. s duchovní dráhou své sestry nejenom souhlasil, ale podpořil ji i konkrétními skutky.
Věnoval jí pozemky u
Vltavy, kde Anežka ze svého věna začala s výstavbou kláštera; dnes jej známe jako
klášter sv. Anežky České, v němž sídlí část uměleckých sbírek
Národní galerie.
Vznikly tu vlastně
dva konventy: mužský klášter menších bratří sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry. Do kláštera klarisek pak Anežka sama vstoupila a stala se jeho první představenou. Přesunula sem i již dříve založený
špitál a útulek pro chudé, díky ní sem bylo později z
kostela sv. Víta na Pražském hradě přeneseno rovněž pohřebiště českých panovníků. Sem byla
po své smrti 6. března 1282 pochována i Anežka; odpočívala tu po boku svého bratra, krále Václava I., matky královny Kunhuty Uherské či Guty II., desáté dcery krále Václava II.
Přijít sem můžete i vy, a to v
e středu 13. listopadu od 18:00 do 19:00 hodin, kdy se zde koná speciální
komentovaná prohlídka se Štěpánkou Chlumskou k 30. výročí svatořečení Anežky Přemyslovny. Vstupné na akci se neplatí a rezervace není nutná. Sraz zájemců bude v přízemí u pokladny. Tématem komentované prohlídky bude osobnost a kult sv. Anežky a její dlouhá cesta ke svatořečení.
Svatořečení po stovkách let
Přes usilovné pátrání
nebyl Anežčin hrob dosud objeven; její ostatky byly zřejmě v obavách před častými záplavami z kaple vyzvednuty a někam přeneseny. Legenda vypráví, že řádové sestry její ostatky odnesly na útěku před husitskými vojsky a uložily je na neznámé místo. Až prý bude Anežčin hrob nalezen, v Čechách
nastane doba štěstí, vzájemné lásky a blahobytu.
Anežka Česká byla již za svého života mnohými považována za světici a věřilo se, že na její přímluvu došlo k řadě zázraků. O její svatořečení se snažili již Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna, poté i jejich syn Karel IV. a později Leopold II., ale neúspěšně. Teprve v roce 1874 dosáhl pražský arcibiskup kardinál B. J. Schwarzenberg toho, že Anežka byla prohlášena za blahoslavenou. K svatořečení, které se téměř krylo se sametovou revolucí, došlo 12. listopadu 1989 ústy papeže Jana Pavla II.
Svatá Anežka Česká bývá zobrazována
s modelem kostela v ruce a v řeholních šatech s korunkou, někdy s trpícími lidmi u nohou anebo jak ošetřuje nemocné či sytí hladové. Díky zařazení mezi české zemské patrony ji najdete i mezi svatými kolem
jezdeckého pomníku sv. Václava na
Václavském náměstí v Praze.
Anežka založila jediný řád, který vznikl na českém území
Neobyčejný význam v rozlehlém komplexu budov
kláštera Na Františku měla nemocnice, jejíž špitální bratrstvo na Anežčinu žádost roku 1237 přeměnil papež Alexandr IV. v samostatný
Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká se tak stala
jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou
jediného řádu, který vznikl na českém území. Do dnešních dob sídlí na
Starém Městě u
Karlova mostu, na Křižovnickém náměstí.
Z výhodné polohy na důležité obchodní trase plynuly křižovníkům
výhody i povinnosti – museli se například starat o
Karlův most, a to včetně
vybírání cla a mýtného. V době baroka zažil řád velký vzestup a řádoví velmistři tehdy byli zároveň pražskými arcibiskupy. Koncem 17. století došlo také k přestavbě starých klášterních budov. Nad původním kostelíkem, upraveným do podoby jeskynní kaple s krápníkovou výzdobou, vznikl nový barokní
chrám sv. Františka Serafinského, dílo J. B. Matheye, inspirované italskými vlivy. Klenotem interiéru je nádherná freska Posledního soudu od V. V. Reinera v chrámové kopuli, průčelí zdobí plastiky andělů a svatých. V kostele se kromě bohoslužeb často konají varhanní koncerty duchovní hudby.
V druhé polovině 17. století křížovníci koupili knínské panství a v rámci jeho zvelebování v roce 1770 vybudovali v obci Prostřední Lhota rozlehlý
barokní špýchar. Pečuje o něj
Hornické muzeum v Příbrami a v jeho interiérech se můžete podívat, jak se během minulých staletí
žilo lidem ve středním Povltaví. Menší expozice vás seznámí s působením Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou ve středních Čechách.
Oslavy 30. výročí svatořečení české světice