U Bruntálu na severní Moravě najdete pozoruhodnou přírodní zajímavost. Jedná se o kopec (643 m.n.m.) nad obcí Mezina, čtvrtohorní Venušinu sopku. Vrchol sopky je pokryt červenohnědou struskou a sopečným pískem.
Východní předhůří Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Pradědem (1491m n.m.) tvoří rozsáhlá skupina Nízkého Jeseníku, složená z několika vrchovin a plošin. Největší z vrchovin je pojmenovaná podle centra oblasti – Bruntálská, zde je nejvyšší hora Nízkého Jeseníku -Slunečná (800m n.m.). Podle Slunečné je pojmenováno pásmo vrchů táhnoucích se od Moravského Berouna po údolí řeky Moravice. Slunečná vrchovina je páteří Bruntálské vrchoviny, kterou doplňuje nejmladší geologický útvar v České Republice – Jesenické sopky.
Je obtížné si představit obrovské časové rozpětí uvedených horských útvarů: podkladem Nízkého Jeseníku jsou horniny utvořené v nejstarším období planety Země v prvohorách, asi před 320 miliony let, síly, které utvořily kužely Jesenických sopek zde působily jen před asi jeden a půl milionem let, na přelomu třetihor a čtvrtohor. Žhavá hmota země, magma, se prorvala nejmladším zlomem zemské kůry v České republice a jakoby odpočívala a znovu nabývala výbušné energie, proto jsou Jesenické sopky vrstevnaté, tvořené z materiálu eruptivního- tufu (vyvrženého výbuchem) a výlevného – lávy. Proto se sopky nazývají stratovulkány.
Venušina sopka ( 655 m n.m.) nad Mezinou - pojí se s ní pěkná zeměpisná hříčka, kterou vyslovil bruntálský botanik prof. Diener, že na Sicílii pod sopkou Etnou je město Messina a u nás pod Venušinou sopkou je obec Mezina.
Venušina sopka dosud nebyla prohlášena za chráněné území, ale přírodní památkou je jeden z jejich dvou lávových proudů, tekoucích severovýchodním směrem a pokrývajících terasové štěrkové podloží Černého potoka. Vrchol sopky tvoří rezavě zbarvené strusky a sopečný písek, které byly v minulosti intenzivně těženy jako stavební materiál. Roste zde vzácná rostlina rozchodník žlutý.