Koruna byla zhotovena ve 40. letech 14. století na příkaz Karla IV. a je zasvěcena svatému Václavovi. Originál Svatováclavské koruny je uložen na Pražském hradě. Na rozdíl od řady evropských států nemá tento symbol české samostatnosti a státnosti stálou expozici. Z rozhodnutí římského císaře a českého krále Karla IV. je spolu s ostatními korunovačními klenoty uschován ve zvláštní místnosti při Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v blízkosti ostatků zemského patrona a pod jeho symbolickou ochranou. České korunovační klenoty mohou být vystavovány jen při výjimečných příležitostech a pouze na území Pražského hradu.
Na místě dnešního Obecního domu vedle Prašné brány stával kdysi Králův dvůr, honosná panovnická rezidence, v níž v letech 1383 – 1484 sídlili čeští králové a vládli odtud zemi. V prostorách Obecního domu, postaveného v letech 1906-1911, byla 28.10.1918 vyhlášena československá samostatnost. Je proto velmi symbolické, že se vedení Obecního domu rozhodlo iniciovat vytvoření kopie královské Svatováclavské koruny a dlouhodobě ji vystavit v prostorách Českého a Pánského klubu, kde se odehrály významné historické akty spojené se vznikem moderní české státnosti.
Kopii Svatováclavské koruny dala zhotovit společnost Zlaté Mince – Numismatika. Autorem vystavené kopie Svatováclavské koruny je proslulý turnovský zlatník Jiří Urban. Skleněné repliky a kompozice vzácných kamenů jsou dílem akademického malíře Václava Zajíca, který pracuje jako vedoucí oddělení broušení a rytí drahých kamenů na SUPŠ Turnov.
Svatováclavská koruna jako symbol svrchovanosti českého státu je vyobrazena také na minci 1 Kč a představuje tak i hodnotu a svébytnost české měny. Obě "koruny" symbolizují samostatnost, nezávislost a suverenitu českého státu i jeho představitelů. Kopii Svatováclavské koruny i minci 1 Kč z ryzího zlata si nyní mohou prohlédnout návštěvníci trvalé expozice v prostorách Obecního domu.
O koruně:
Svatováclavská koruna - klenot zhotovený ze zlata vysoké ryzosti (21 – 22 karátů), zdobený drahými kameny a perlami - je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř dva a půl kilogramu, i s křížkem je vysoká 19 cm, v průměru má rovněž 19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země sv. Václavovi a určil ji, jako korunu státní, ke korunovaci dalších českých králů, svých nástupců na českém trůně. Snad až do konce svého života (1378) ji však nechával upravovat a doplňovat nejvzácnějšími drahými kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné současné podoby. Svým tvarem navazuje na předcházející koruny Přemyslovců i králů francouzských. Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). Na vrcholu koruny, kde se oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí, drahokamem zdobeným rytinou. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel. Podle příkazu Karla IV. měla být nová královská koruna trvale uložena ve Svatovítské katedrále. Ale už první Karlův nástupce, jeho syn Václav IV., zřejmě počátkem 15. století dal korunovační klenoty převézt na hrad Karlštejn, kde měly být v neklidných dobách sporů o vládu lépe chráněny. Od těch dob se místo jejich uložení mnohokrát změnilo, obvykle za politických nepokojů, bojů o český trůn a válečného nebezpečí. Bouřlivé 17. století přineslo dramatický osud i korunovačním klenotům. Místo uložení měnily mnohokrát. Na čas se ocitly opět ve Svatovítském chrámu, pak v úřadě Desek zemských, pak na Staroměstské radnici. V dobách ohrožení Prahy našly úkryt i v Českých Budějovicích. Trvalejší místo jim určil panovnický rod Habsburků ve Vídni.