Naučná stezka Prameny Labe - poznejte zajímavosti Krkonoš

Trasa stezky vede ze Špindlerova Mlýna do Horních Míseček. Čeká vás velmi příjemná procházka kolem soutoku Labe a Bílého Labe, morénových valů i Pančavské a Labské jámy. Impozantní je také žulová stěna smrkový les, který tu stojí už dvě stě let. Po stezce dorazíte také k prameni Labe, který je zde symbolicky označený skruží a erby měst, kterými protéká. Skutečný pramen se nachází na Labské louce.

Kolem Harrachových kamenů vede cesta k mohyle Hanče a Vrbaty. Tito dva odvážlivci přišli o život v březnu 1913 při lyžařském závodu na padesát kilometrů, kdy je překvapila nenadálá sněhová bouře.

Do Labského dolu spadá vysoká a strmá skalní stěna, o kus dál vás okouzlí nejvyšší český vodopád na řece Pančavě. Srázy kolem jsou vysoké 200 metrů a překvapí vás pravidelnost s jakou se tu láme žula do kamenných kvádrů.

Zahnete-li vlevo, ocitnete se na dohled od polského území u cíle cesty: labských pramenů ve výšce 1386 metrů nad mořem. Dlouho ani nebylo úplně jasné, který potok je vlastně ,,začátkem Labe''. Ještě v 19. století se naši předkové domnívali, že to je pramen Bílého Labe nedaleko Luční boudy. O prameny Labe se ale vedl ještě jeden spor, a to mezi slezským hrabětem Schaffgotschem a českými majiteli panství ve Vrchlabí. Češi hájili hranice stejně, jako jsou dnes, Schaffgotsch si chtěl kousek území přidat. Nakonec se k české straně připojil královéhradecký biskup Jan z Talembergu, který 19. září 1684 labský pramen vysvětil. Tím ho „přihodil“ ke své diecézi, a protože hranice diecéze jsou zároveň hranicemi země, potvrdil že území patří do Čech. K prameni Labe se potom biskup nechal dovézt na velbloudovi, kterého předtím dostal darem od cizích vyslanců. Velbloud však došel jen do půli kopce a dál se mu nechtělo a tak na zbytek cesty uchopili nosítka i s nákladem členové biskupova doprovodu. Traduje se, že při zpáteční cestě nosiči navíc biskupa vysypali...

Po pár krocích, směrem k Mísečkám, dojdete k Růženčině zahrádce - místu které je ohraničeno velmi starými kamennými valy, které kdysi dávno měly kultovní účel. Jméno dostala zahrádka zřejmě podle hraběnky Harrachové, která sem s chotěm došla v roce 1734 pomalou vycházkou.