V dřevěných lavicích restaurovaného kostela tiše sedí desítky bíle oděných postav. Nemluví. Se skloněnými hlavami se tiše modlí k Bohu. Nedýchají. Ani vzduch se nepohne. Jedná se o sochy připomínající věřící obyvatele, kteří ve vesnici dřív žili.
Už celá staletí shlíží z kopce na ves Luková kostel sv. Jiří. Dodnes je její největší dominantou a i když ještě před několika llety to vypadalo, že docela zchátrá, dnes je ze dvou třetin opravený a z věže vzhlíží zcela nové hodiny.
"Slávu" lukovskému kostelu přinesly až 32 unikátních soch, které vytvořil student Jakub Hadrava v roce 2012 z látek napuštěných sádrou. Představují postavy věřících, kteří ve vesnici dřív žili a pro něž byla víra nedílnou součástí jejich životů. Každá socha byla vytvářena na živých lidech. Díky neobvyklé výzdobě dostal kostel novou šanci, a díky své popularitě se dočkal nutných oprav. Po rekonstrukci se otevřel od sezóny 2022.
Kostel sv. Jiří je dominantou obce ale i blízké malebné krajiny. Nejstarší část kostela – presbytář a sakristie pocházejí ze 14. století. Za husitských válek byl pobořen a v 16. století opraven. Po požáru v roce 1796 byl opraven a v letech 1854-1858 přestavěn ve směsi novorománského a gotického slohu. Přestavba se týkala také věže, která získala štíhlou a elegantní střechu. Presbytář byl sklenut gotickou křížovou klenbou, loď kostela je plochostropá, sakristie má gotickou klenbu. Pod zničenou novorománskou fasádou je zachováno barokní řešení. Vybavení kostela je novorománské. Smutné osudy měly též tři lukovské zvony. O původní dva staré zvony však kostel připravily požáry a světová válka.
Velmi stará obec Luková je jednou z krásně položených vesniček Manětínska, situovaná na úbočí výrazného vrchu Chlumská hora s výhledem do krajiny. Dnes však už téměř zanikla – žijí jen čtyři stálí obyvatelé.
Příběh kostela Luková
Luková je malebnou vesničkou na Manětínsku uprostřed hlubokých lesů. Dominantou obce je kostel sv. Jiří, který byl postaven již v roce 1352. Kostel pamatuje pohnutou historii zdejšího kraje a v jeho zdech je vytesáno mnoho životních osudů. Zároveň měl kostel smůlu na události, které vedli k jeho postupné zchátralosti. Ať už to byly požáry, války nebo bandy zlodějů. Dnes se kostel po malých částech opravuje, ale byly doby a ještě ne tak dávno minulé, kdy hrozilo jeho zřícení.
Kostelu pomohl především rok 2012, kdy slávu lukovskému kostelu přinesly unikátní sochy, které vytvořil student plzeňské univerzity Jakub Hadrava z látek napuštěných sádrou. Sochy představují postavy sudetských Němců, kteří ve vesnici dříve žili. Každá socha byla vytvářena na živých lidech. Díky této neobvyklé výzdobě má kostel šanci, že se díky své popularitě dočká dalších nutných oprav. Kostel byl dokonce v různých žebříčcích vybrán jako jeden z deseti nejděsivějších míst na světě a dočkal se tak světové popularity.