Kapucínský kostel neboli
Kostel nalezení svatého kříže leží na dnes Kapucínském náměstí vedle Zelného trhu. V podzemní kryptě kostela se nalézá hrobka, kterou je možné navštívit. Hrobka vznikla v 18. století pravděpodobně úpravou sklepních prostor domů, které stály na místě kláštera. Vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily totiž
mumifikovat přirozenou cestou těla nebožtíků, která od postavení kostela s klášterem byla v těchto podzemních prostorách uchovávána. Pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, veškeré osobní znaky tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv. Pochovaní v hrobce představují všechny tehdejší společenské vrstvy od postavení klášterního areálu až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř mést.
Všichni mrtví byli
pochováni přímo na zem a pod hlavy se jim podkládaly dvě cihly. Byli oděni v řádová roucha bez odznaků hodností, zkřížené ruce většinou svíraly růženec. Výjimkou je pastýřská berla - prostý dřevěný kříž, který má dodnes mnich, setrvávající přes 50 let v řádu. Do hrobky byli
neseni v rakvi, která měla vysunutelné dno a která se po položení nebožtíka na holou zem opět vynášela k dalšímu použití.
Nejslavnějším "obyvatelem" kapucínské hrobky je
nezkrotný válečník Baron Trenck, který byl ke konci života vězněn na
Špilberku a k jeho skonu se váže řada pověstí. Ta nejznámější vypráví o tom, že po smrti barona bylo přikázáno
useknout mu hlavu a tu poslat do Vídně císařovně jako důkaz jeho smrti. Do Vídně však nikdy nedorazila, neboť se ztratila po cestě. Hlava v jeho rakvi je skutečně od těla oddělena a genetická analýza před několika lety skutečně prokázala, že nepatří k tělu.