Hrad Krašov

Zachovala se okrouhlá věž, do skály vytesaná cisterna a opravené zbytky, kdysi dvoupatrového hradního paláce.

Hrad nechal před rokem 1232 postavit Jetřich z rodu Hroznatovců. V 15. a 16. století vlastnili Krašov Kolovratové, za kterých byl objekt upraven na pohodlné renesanční sídlo. Hrad musel být opravdovou pevností – když Hanuš z Kolovrat stál za husitských válek na straně krále Zikmunda, oblehli Husité roku 1425 jeho hrady Žebrák a Točník. Na Krašov si však netroufli. V 18. století byl hrad přestavěn na barokní letní rezidenci mnichů plaského kláštera. Cisterciáci Krašov důkladně opravili – podle popisu zde byly dvě kaple, refektář, kuchyň a 27 obytných místností. Po zrušení kláštera v roce 1785 byl hrad ponechán svému osudu a rychle pustl, navíc byl rozebírán jako stavební materiál.

V roce 1931 založili místní nadšenci Spolek pro zachování hradu Krašova, kterému se podařilo hrad odkoupit od rodiny Metternichů, se o objekt stará dodnes. Z hradního areálu se otvírá překrásný výhled na údolí řeky Berounky. Hradní zříceniny jsou volně přístupné a navíc je v nich zřízena skromná noclehárna pro trampy. Na Krašov se dostanete z vesničky Bohy nebo Všehrdy po modré turistické značce. Nenáročná trasa měří 3,5 km.

Ke hradu se váže pověst o smrtelné nenávisti dvou znepřátelených rodin – pána z Krašova a pána z Libštejna, kteří se přeli o statek na hranici jejich panství. Pán z Krašova statek obsadil a nechtěl jej Libštejnskému vydat. Pán z Libštejna proto ozbrojil své poddané a v noci na hrad Krašov nečekaně zaútočil, vyloupil ho a ženu s dětmi krašovského rytíře odvezl na Libštejn, kde je uvrhl do temného sklepení. Dva roky trvalo, než krašovský rytíř dostatečně opevnil svůj hrad a chystal se rodinu osvobodit. Se svými zbrojnoši se skryl pod hradbami Libštejna a když se jim podařilo hrad zapálit, vnikli do vnitř. Pobili čeleď, hradního pána zajali a dali mu poslední šanci na záchranu, když jim prozradí, kde drží rodinu krašovského rytíře. Libštejnský pak zavedl krašovského pána do sklepení, otevřel těžké dveře, ale místo milované manželky a dětí se v přítmí bělaly jen jejich kosti. Pán z Krašova pak poručil zbrojnošům, aby ihned přivedli rodinu rytíře libštejnského a uvrhli ji do vězení, aby v něm také zahynula. V okamžiku nepozornosti libštejnský pán napadl soka a proklál ho jeho vlastním mečem. Krakovští zbrojnoši pak usmrtili libštejnského i s celou jeho rodinou. Mrtvé vhodili do sklepení a vchod k němu zasypali kamením. Říká se, že klid mrtvým duším přinesl až za několik staletí sedlák hospodařící na statku o něž se ten krvavý spor vedl. Kosti mrtvých pohřbil a z hradu si odnesl bohatství za něž svůj statek vylepšil, až se z něj stalo nejvíc prosperující hospodářství v celém kraji.