V budově Národního muzea v Praze můžete zhlédnout především část z rozsáhlých antropologických sbírek Národního muzea (kostrové nebo žárové pozůstatky více než 20 tisíc osob). Převážná většina exponátů pochází z archeologických výzkumů raně středověkých lokalit, výjimečně jsou vystavovány novověké kosterní pozůstatky. Najdete tu však i nálezy starší.
Ve čtyřech oddílech jsou nastíněny postupy, které antropologové využívají pro získání obrazu o lidech, jimž nalezené kosti patřily.
První dva oddíly předvádějí dva nejdůležitější postupy prováděné při studiu kosterních pozůstatků - osteometrie (měření kostí) a osteomorfoskopie (popis kostí) - s jejich pomocí lze určit pohlaví, stáří, případně původní vzhled člověka, jemuž kostra patřila.
Třetí oddíl demonstruje speciální pozorování vedoucí k porovnávání populací či zjišťování příbuzenských vztahů, které může vést až k individuální identifikaci osoby.
Čtvrtý oddíl je věnován chorobám, které je možné na kostře zjistit, a dále také zraněním, které dotyčný nepřežil či které se naopak podařilo vyléčit.
Další stálé expozice Národního muzea v jeho hlavní budově na Václavském náměstí jsou např. „Mineralogicko-petrologická expozice“, „Osteologická expozice“ s kostrami savců, „Paleontologická expozice“ o vývoji života na Zemi a její nová část „Putování geologickou minulostí Země“, expozice „Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska“ s originálními archeologickými nálezy nebo „Zoologická expozice“ bezobratlých, nižších obratlovců, ptáků a savců. Unikání sbírkou věnovanou muzeu Václavem Aloisem Měřičkou je expozice „Řády a vyznamenání evropských zemí 19. a 20. století“.