Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Moravskoslezský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Fotografie Zdeňka Thomy Tibet – kouzelné slůvko, jež v naší hlavě roztočí kolotoč nejrůznějších představ. Země velehor, věčného ledu a sněhu, pustých náhorních plání, tajemných klášterů a osobitých, zvláštních lidí.
Země plná mystického kouzla. Tam někde, ztraceno vysoko v horách, v překrásném údolí, leží bájné Šangri-la, místo věčného tichého štěstí. Vzdálené, nedostupné. Kdo z nás by nechtěl alespoň na chvíli hodit za hlavu každodenní shon naší přetechnizované civilizace a v průzračném vzduchu, obklopen velkolepou kulisou himálajských velikánů, zažívat nejen nádherná dobrodružství, ale najít i vytoužený klid a mír... "Nechť jsou všechny bytosti šťastné", zaznívá buddhistická rituální formule z úst unaveného poutníka, když po namáhavém výstupu hledí dolů do kraje. Už více než tisíc let je život Tibeťanů zcela pod vlivem buddhistického náboženství šířeného od 7.století indickými učiteli. Vzhledem ke své poloze na rozhraní dvou výrazně odlišných světových kultur, čínské a indické, byl Tibet v průběhu svého historického vývoje vystaven mnoha duchovním a náboženským vlivům svých mocných sousedů. Přesto však Tibeťané dokázali tyto cizí impulsy, převážně buddhistické povahy, vstřebat, spojit se svou kulturní tradicí a vytvořit tak ojedinělou tibetskou civilizaci, která podstatně zasáhla do utváření duchovního a uměleckého života velké části vnitřní Asie : Ladaku, Mongolska, Burjatska, Sikkimu, Bhútánu, Nepálu.
Výstava fotografií DOTEKY HIMÁLAJSKÉHO VĚTRU je výsledkem šesti dlouhodobých cest Zdeňka Thomy do himálajské oblasti v letech 1991 až 1998. Cestoval všemi možnými dopravními prostředky, nejčastěji však pěšky, a obtížen několika kamerami pronikl i do málo známých či těžko dostupných končin Himálaje. Jeho hlavním záměrem bylo ukázat podivuhodný svět tibetského buddhismu ve dvou rovinách: zachytit nejen historický vývoj uměleckých památek, architekturu klášterů a chrámů, sochy, kultovní předměty, ale i podivuhodnou krajinu, kudy se buddhismus šířil, současný život mnichů i běžný život obyvatel těchto oblastí. Výstava přináší svědectví o současném stavu tibetského buddhismu dva a půl tisíce let po Buddhovi. Můj Tibet, to jsou stovky kroků v temných prostorách starobylých klášterů s jejich bizarními sochami. Bivaky pod oblohou posetou miliony hvězd – nebe, které nikde jinde na světě neuvidíte. Je to čekání s fotoaparátem v ruce na rudý přísvit na sněžných úbočích mohutné hradby Everestu. Je to přátelské přijetí a úsměvy lidí v kterémkoli vesnickém domě. Zvláštní chuť slaného čaje, jenž je základem pohoštění a zastupuje ruku podanou ke stisku. Ledový, skučící vítr prohánějící se nekonečně pustými, ale čarokrásnými pláněmi. Ještě teď mi zní v uších slova poutníků, kteří po dosažení průsmyku odříkávají mantru: „Nechť jsou všechny bytosti šťastné…“