Trojice ornamentů vytvořené na základě paralelních cikcak linií se v tvorbě Petra Kvíčaly objevují od roku 2002. Výstava koncipovaná speciálně pro White gallery předvede nejnovější práce využívající principy cikcak linie, včetně pokusů o jejich prostorovou anamorfózu.
Petr Kvíčala patří ke generační vlně, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let razantně rozšířila a proměnila významový i formální půdorys českého umění. Dobová teorie novou situaci popisovala jako postmoderní obrat. Pozice Petra Kvíčaly však byla a stále zůstává k aktuálním tendencím sice synchronní, ale paralelní zároveň.
Průniky jsou generovány především kontinuálním, pro někoho možná umanutým, rozvíjením a řešením osobního tématu. To se v čase sice posouvá, ale určité elementy a principy jako opakování, geometrie (v „měkké“ od ruky konstruované variantě) nebo procesuální přístup k malbě se vytrvale vracejí. Jako vedlejší, ale nepřehlednutelný efekt vyvstala okamžitá rozpoznatelnost jeho prací. Nikoli pouze vizuální, ale rovněž konceptuální.
Kvíčala systematicky vrací do hry pojmy, které byly v kontextu moderního umění tradičně chápány spíše či zcela negativně: ornament, dekor, banálnost nebo vyprázdněnost. Kvíčalovy obrazy je možné v tomto smyslu prohlásit za záznam intelektuálního dobrodružství, pohybu na území, kde sebemenší chyba nebo přešlap mají doslova katastrofální důsledky. Spojujícím článek, který prochází napříč a skrz aktuální výstavu ve White Gallery, je Petrem Kvíčalou vyvinutý, originální cikcak ornament. Opanoval trávník kolem galerie, povrch velkoformátového objektu i plochy obrazů a kreseb.
Kvíčala poprvé experimentoval s tímto typem ornamentu při realizaci velkoformátové nástěnné Zig Zag malby pro pražský DOX v roce 2011. Ornamentální vzor má dvojí způsob „čtení“, který závisí od úhlu pohledu. Soustředné čtverce paralelní s hranou formátu patrné při frontálním pohledu, se z úhlu mění v puhované cikcak linie a mezi nimi pruhované čtverce postavené nakoso. Název White Gallery okamžitě asociuje anglický termín „white cube“.
Bíla kostka, vizuláně i významově neutrální prostředí, byla v modernistickém chápání považována za ideální prostředí k prezentaci umění. Jestli něčím White Gallery není, tak rozhodně tímto typem výstavního prostoru. Střed galerie tvoří technologicky rafinovaně řešený depozitář, v němž je uchovávána umělecká pozůstalost malířky Ludmily Jandové, matky galeristy. Rovněž lokace galerie na louce uprostřed bukolické idyly zásadním způsobem determinuje očekávání a naladění jejich návštěvníků.
Petr Kvíčala se rozhodl reagovat právě na tuto unikátní konstalaci. Výstavu koncipoval nikoli jako prostý součet vystavených artefaktů, ale jako komplexní instalaci, kde se jednotlivosti skládají spolu s interiérem i exteriérem galerie v jeden celek. Výstava se v tomto případě stává autonomním uměleckým médiem. Autor textu a kurátor výstavy: Ondřej Chrobák.