Jan Václav Spitzer - 300 let malíře pozdního baroka

Odhalte tajemství dílny barokního malíře Jak to vypadalo v dílně barokního malíře? S čím mu pomáhali jeho učni? Jak vznikala rozměrná barokní plátna a fresky? Na tyto a další otázky dětem od listopadu odpoví lektoři Muzea Českého krasu v Berouně při programu V dílně barokního malíře. Zpestřením výstavy je animační program pro školní třídy i skupiny dětí. Muzeum neopomnělo ani rodiče s dětmi, kteří jistě uvítají úkoly ve výtvarném ateliéru. V průběhu programu se děti osobně seznámí s historickou postavou barokního malíře Jana Václava Spitzera. Ten je provede výstavou a posléze je ve své dílně seznámí s různými zapeklitostmi malířského řemesla. Budou poznávat výtvarné žánry. Vymyslí náměty pro další obrazy. Připraví podklady pro tvorbu fresky nebo mu pomohou s doděláním rozpracovaných pláten. Na tento doprovodný program je třeba se objednat prostřednictvím webu muzea (muzeum-beroun.cz/produkce-edukace). Pojetí výstavy, které nenudí...

Výstava je plná příběhů. U každého plátna si můžete přečíst něco o životě zobrazeného světce nebo třeba jen přeložený latinský nápis z obrazu. Nezapomnělo se ani na dětské návštěvníky, kteří mohou v muzejním ateliéru porozumět duchu barokní doby z jiného úhlu. Zjistí, co je to atribut. Jaká byla v této době móda. Vyzkoušejí si, jaké to je nosit dobovou kudrnatou paruku. V závěru zapojí i svou fantazii.

Jan Martin Josef Spitzer (1711-1773) se narodil v Praze 4. dubna jako syn kožišníka Martina Spitzera a jeho druhé ženy Veroniky. Jméno Václav obdržel až později při biřmování. O jeho dětství toho příliš nevíme, kromě místa pobytu jeho rodiny v domě „U bílého beránka“ v nynější Panské ulici na Praze II. Z počátku byl zřejmě amatérským malířem a svá první díla vytvořil až ve 40. letech 18. století pod patronací baronů z Wunschwitz. Tou dobou se setkává i s pražským malířem Francescem Domenicem Barbierim († 1757), jehož dílo ho společně s následujícím několikaletým pobytem ve Vídni nepochybně ovlivnilo.

Od počátku 50. let byl Spitzer veden jako příslušník novoměstského malířského cechu a zaměstnáván téměř výhradně zakázkami sakrálního charakteru. Jako autor řady oltářních pláten a rokokově laděných fresek působil na celém území Království českého. Svou plodnou i když kvalitativně nevýraznou kariéru zakončil v Praze 16. července 1773.