Součástí výstavy je obvykle tzv. Krystalíza, kolektivní krajina představ, ve které jsou rozestřeny nejrůznější "záhony" drobnějších skladebných prvků, umožňující vzájemné spojování, hnětení a růst. Tato materiálová termitiště leží na zemi, ponechána k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich staví, skládají, lepí a vzájemně propojují rozvíjející se organismus. Celek má charakter krystalizační nebo rostlinný, něčeho, co vyrostlo ze země a pne se po prostoru. Drobné předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály je možné přemisťovat, pojit a vázat ke konstrukčním prvkům. Návštěvníci pak mohou pozorovat výsledek tohoto procesu skrze různé periskopy a krasohledy, rozestavěné v okolí Krystalízy, které nabízejí pohled z jiné perspektivy.
Návštěvníci si mohou přinést s sebou a umístit do krajiny jakýkoli předmět, ne větší než 10 cm krychlových. V prostředí krajiny se tak scházejí předměty zastupující svým výběrem návštěvníky. Vznikají tím bizarní symbiózy mnoha kontrastních prvků, pestrá mentální mapa.